Pohled na neústupného obhájce teologie ustanismu
Napsal Daniel Silliman
Výkladový kazatel John F. MacArthur Jr., který učil Písmu miliony lidí prostřednictvím nahraných kázání, rozhlasového vysílání, biblických komentářů a bestselleru studijní Bible, zemřel v pondělí veku 86 let.
MacArthur uvedl, že nejdůležitějším znakem jeho služby bylo vysvětlování Bible pomocí Bible, aniž by kázání zahlcoval osobními příběhy, komentáři k aktuálním událostem nebo apelováním na emoce. Místo toho učil nadčasové pravdě. Dlouholetý pastor kostela Grace Community Church řekl, že dobré kázání by mělo být dobré i 50 let poté, co bylo proneseno.
„Není časově ohraničeno žádnými kulturními ani osobními událostmi,“ řekl MacArthur. „Nejde o mě. A přesahuje to nejen čas, ale i kulturu.“
V roce 1997 vydal MacArthurovu studijní Bibli s 20 000 poznámkami ke konkrétním veršům, rejstříkem důležitých nauk, úvody ke každé biblické knize a navrhovanými plány čtení Bible. Za 22 let se prodaly 2 miliony výtisků.
Jeho komentáře k Novému zákonu – série, kterou nakladatelství Moody Publishers vydalo ve 34 svazcích během 31 let – se také prodaly ve více než 1 milionu výtisků.
„Byl to děkan výkladových kazatelů,“ řekl časopisu Christianity Today autor knihy Left Behind a bývalý redaktor Moodyho webu Jerry Jenkins, který jako první navrhl myšlenku komentáře k MacArthurovi. „Brilantní výkladový kazatel. Kázal 40minutová kázání a vždycky se zdálo, že trvají 10 minut.“
MacArthur také pravidelně vyvolával kontroverze a střetával se s evangelikály, kteří s ním nesouhlasili ohledně darů Ducha svatého, biblických genderových rolí a toho, co je nezbytné ke spasení.
Někdy uznával, že tyto konflikty se daly řešit s větší pokorou. „Možná jsem přišel trochu víc jako beránek než jako lev,“ řekl o jednom kázání. MacArthur však také věřil, že odsouzení křesťanů, kteří nejsou skutečnými křesťany, je nezbytné – a druhý klíčový znak jeho služby.
MacArthurovy nejoddanější následovníky inspirovala jeho zuřivost. Satirický zpravodajský web Babylon Bee často oslavoval MacArthura jako válečníka triumfujícího v absurdních konfliktech. Křesťanská novinářka Megan Bashamová chválila jeho odvahu.
„MacArthur… důsledně odmítal připojit se k nejnovějším módním výstřelkům honícím se za relevancí. A právě toto odmítnutí dalo jeho službě trvalou relevantnost pro nové generace,“ napsala na platformě sociálních médií X. „Navždy vděčná za dopad, který jeho učení mělo na můj život.“
Raný život a povolání
MacArthur se narodil Irene Dockendorf MacArthur a Johnu F. MacArthurovi st. 19. června 1939. Byl synem, vnukem, pravnukem a prapravnukem evangelických kazatelů, kteří se vrátili do Kanady a Skotska.
Jeho otec byl baptistický pastor a cestující evangelista, který na začátku 40. let 20. století zahájil v jižní Kalifornii službu filmovým hvězdám, včetně herců Roye Rogerse a Dalea Evanse. Starší MacArthur měl také rozhlasovou službu s názvem Voice of Calvary (Hlas Kalvárie), která měla vliv na obrácení Johna M. Perkinse, jenž se později stal prominentním evangelickým zastáncem rasového usmíření.
Mladší MacArthur vzpomínal, že svého otce začal napodobovat v pěti nebo šesti letech, když stál na bedně na zahradě a kázal sousedským přátelům a svým třem mladším sestrám, Jeanette, Julie a Jane.
„Nepamatuji si dobu, kdy bych nevěřil evangeliu,“ řekl MacArthur. „Byl jsem jedním z těch dětí, které se nikdy nebouřily a vždy věřily. A tak, když Bůh v mém srdci vykonal své spásné dílo, nebylo to pro mě tak patrné.“
Cesta k službě
Jak MacArthur rostl, zajímal se více o sport než o kázání. Chtěl hrát fotbal na vysoké škole, ale jeho otec trval na tom, aby šel na Univerzitu Boba Jonese, která v té době neměla meziuniverzitní tým. Místo hraní fotbalu byl MacArthur zařazen do týmu pouličních kazatelů.
Později vzpomínal, že se na Boba Jonese „trochu zlobil“. Autonehoda ho přesvědčila, že se musí Bohu zcela podřídit.
Jak tento příběh vyprávěl a převyprávěl v kázáních po mnoho let poté, jel po prvním ročníku na vysoké škole na kazatelské cestě s pěti dalšími mladými lidmi napříč zemí. Řidič se pokusil někoho předjet na dálnici v Alabamě a ztratil kontrolu nad vozidlem. Dvoudveřový Ford Fairlane se dostal do zatočení, poté se převrátil a převrátil rychlostí 65, 70 nebo 75 mil za hodinu, přičemž dopadl na střechu.
MacArthur vypadl z vozidla a sjel po zádech po silnici.
„Záda jsem měl doslova rozpálená až na kost,“ vzpomínal. „Vstal jsem a uvědomil jsem si, že žiju.“
Poté, co několik měsíců ležel v nemocnici na břiše, se rozhodl vrátit k Bobu Jonesovi na druhý rok. Myslel si, že v sobě cítí volání ke službě a cítil, že se musí vše odevzdat Bohu.
„Pane,“ modlil se, „nyní vidím, že můj život je skutečně v tvých rukou a že máš absolutní kontrolu nejen nad mým věčným osudem, ale i nad mým časem zde na tomto světě.“
MacArthur však o rok později dostal další šanci hrát fotbal a využil ji, když přestoupil na Los Angeles Pacific College. Později tvrdil, že ho rekrutovaly četné profesionální týmy, včetně Washington Redskins a Cleveland Browns, ale školní záznamy ukazují, že na kalifornské univerzitě nebyl nijak zvlášť výrazným hráčem. Jeden rok měl na kontě pouze pět tacklů a tři yardy v běhu.
MacArthur se v roce 1961 rozhodl, že stejně nechce zasvětit svůj život fotbalu. Raději bude následovat svého otce do duchovní služby.
Pastorace a růst Grace Community Church
Jeho prvním zaměstnáním po semináři bylo místo pastora pod vedením jeho otce v kostele pojmenovaném po jeho dědečkovi: Harry MacArthur Memorial Bible Church. Po několika letech se rozhodl jít na vlastní pěst a přijal povolání do Grace Community Church, nezávislého, nedenominačního sboru v čtvrti Sun Valley v Los Angeles v Kalifornii. Zemřeli dva pastoři po sobě, takže sbor s asi 400 členy toužil najít někoho mladého.
Devětadvacetiletý MacArthur nebyl církví nijak ohromen. Graceovým mottem bylo „v podstatném jednota, v nepodstatném láska“, což odmítl jako hloupé a sentimentální. Církev podle MacArthura neměla žádnou skutečnou doktrínu a mnoho dlouholetých členů a dokonce i vedoucích sboru nebyli skuteční křesťané.
„V té radě byli nespasení starší a nespasení lidé ve vedení církve,“ řekl MacArthur. „Ale bylo tam dost dobrých lidí, kteří věděli, co chtějí, a věděli, že je třeba učit Boží slovo.“
MacArthur pronesl své první kázání v roce 1969 na téma Matouš 7:21, kde se píše: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane,‘ vejde do nebeského království, ale jen ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“
Poté začal kázat Nový zákon knihu po knihách, počínaje Janovým evangeliem a poté přešel k prvnímu a druhému listu Petrovu. MacArthur trávil 30 hodin týdně přípravou kázání a téměř všechny ostatní pastorační povinnosti delegoval na starší církve a laické vedoucí.
Kostel rychle rostl. V roce 1971 postavila Grace novou budovu s kapacitou 1 000 míst a v roce 1977 se znovu rozšířila a ztrojnásobila svou velikost. Do konce desetiletí se stala největším protestantským kostelem v Los Angeles.
Poptávka po nahrávkách MacArthurových kázání také explodovala. Členové církve rozesílali každý týden 5 000 kazet, poté 15 000 a nakonec 30 000. Do konce 70. let dostávalo MacArthurova nahraná kázání každý týden více než 100 000 křesťanů po celé zemi. Církev také spustila samostatnou službu s názvem Grace to You (Milost vám), která vysílala MacArthurova poselství v křesťanském rádiu.
„Janův kazatelský projev dokazuje, jak nadčasové může být kázání, když se jedná pouze o jasný a logický biblický výklad,“ řekl v roce 2011 Phil Johnson, výkonný ředitel organizace Grace to You. „Pokud je cílem kázání probuzení duchovně mrtvých duší a očištění a proměna životů zkažených hříchem, pak je důležité jen to, aby kazatel věrně hlásal Boží slovo s jasností, přesností a upřímností.“
Kontroverze a kritika
Toto kázání se však neobešlo bez kontroverzí. V roce 1979 MacArthur učil o Titovi 2 a o pokynech apoštola Pavla, aby ženy „byly zaneprázdněny doma“ a „podřízeny svým manželům“ (v. 5). Řekl, že ženy by neměly pracovat mimo domov a rodiny by neměly vyžadovat dva příjmy.
Vedoucí představitelé církve rozhodli, že nejen vedení, ale i personál musí být složen výhradně z mužů. Toto oznámení vyvolalo v církvi i okolní komunitě pobouření. Řada lidí opustila Grace a MacArthura obvinila z „křesťanského mužského šovinismu“.
Následující rok rodina muže, který se účastnil bohoslužeb, podala žalobu pro zanedbání péče duchovního – podle Los Angeles Times se tak ve Spojených státech stalo poprvé. Duchovní v kostele radili sebevražednému mladému muži jménem Kenneth Nally a říkali mu, že by se měl více modlit, číst Bibli a poslouchat nahrávky MacArthurových kázání. Když si Nally vzal život, jeho rodiče si najali právníka. Tvrdili, že duchovní, kteří poskytují poradenství, by měli být posuzováni ve stejné právní rovině jako psychologové. Kalifornský soud nakonec žalobu zamítl na základě prvního dodatku ústavy.
Snad nejvýraznější kontroverze se odehrála koncem 80. let 20. století poté, co MacArthur vydal knihu Evangelium podle Ježíše. V knize tvrdil, že nestačí, aby hříšníci přijali Krista jako Spasitele; praví křesťané musí také uznat Ježíše jako Pána.
Podle MacArthura svedli američtí evangelikálové miliony lidí na scestí „zatracující falešnou jistotou“ o „zákeřné snadno věřící“. A mnoho vyznávajících Kristových následovníků se svědectvím o znovuzrození se ve skutečnosti „vážně mýlilo v těch nejzákladnějších křesťanských pravdách“.
Kritici, včetně řady konzervativních evangelikálů z Dallasského teologického semináře, MacArthura obvinili ze směšování víry a skutků a z popírání ospravedlnění z víry. Teolog Charles C. Ryrie napsal, že MacArthur oslabil a znečistil Boží milost. Profesor Nového zákona Zane Hodges šel ještě dál a označil MacArthurovo učení za „ve své podstatě satanské“.
Další významní evangelikálové se postavili na MacArthurovu obranu. Tvrdili, že pouze formuloval tradiční křesťanské myšlenky o pokání a učednictví.
Například teolog J. I. Packer ztotožnil MacArthurův postoj s reformovaným učením, že víra „je celodušní realitou s citovým a volním aspektem, stejně jako s intelektuálním.“ Prezident Jižního baptistického teologického semináře Albert Mohler nazval Evangelium podle Ježíše „velmi potřebnou nápravou nebezpečných nedorozumění“.
Někteří pozorovatelé uvedli, že se obě strany jen špatně pochopily.
„Často je rozdíl mezi tím, co MacArthur říká, a tím, co tím zjevně myslí,“ napsal profesor Nového zákona Darrell L. Bock. „Jistá nejasnost v MacArthurově stylu ztěžuje určení jeho skutečného postoje.“
Nikdo MacArthura neobvinil z nejednoznačnosti v jeho útocích na charismatiky. Řekl, že křesťané, kteří věří, že jsou naplněni mocí Ducha svatého, učí falešné, „odchylné“ křesťanství. Nazval je „pošetilými lidmi… vedenými Satanem“ a odsoudil rozšířenou přítomnost charismatického hnutí v křesťanských médiích.
„Převzalo moc a předefinovalo křesťanství v myslích lidí a je to úchylná forma křesťanství,“ řekl MacArthur. „Jeho teologie je špatná, nebiblická, úchylná a destruktivní.“
MacArthur se také jasně vyjádřil ohledně křesťanů, kteří věří, že ženy mohou být povolány k výuce Bible, a obvinil je z ignorování jednoznačných, univerzálních příkazů v Písmu a z „otevřené vzpoury“ proti Božímu slovu. Ženy by podle MacArthura nikdy neměly mluvit v církvi ani zastávat autoritativní pozice v církvi ani ve světském životě.
MacArthur konkrétně zaútočil na populární učitelku Bible pro ženy Beth Mooreovou a prohlásil, že má přirozený talent prodávat šperky v televizi, ale neměla by si to plést s výzvou ke kázání. Řekl jí, ať „jde domů“.
V roce 2020 došlo k další kontroverzi, kdy žena jménem Eileen Grayová vystoupila a obvinila ho z veřejného zostuzení za to, že opustila svého násilnického manžela. David Gray, dětský duchovní v Grace, se přiznal, že svou dceru bil „příliš tvrdě – brutálně“ do nohou, chodidel, rukou a hlavy a že své dvě další děti táhl jako formu disciplíny. Grayová uvedla, že jí duchovní v Grace nařídili, aby mu odpustila, i když nebude činit pokání, a aby svým dětem ukázala, jak „trpět jako Ježíš“. Když místo toho vzala své děti a odstěhovala se, MacArthur ji odsoudil z kazatelny a nařídil kongregaci, aby se jí vyhýbala, což naznačuje, že ve skutečnosti není křesťankou.
David Gray byl později poslán do vězení za fyzické a sexuální týrání dětí.
Reakce a odkaz
Hohn Cho, starší církve, se v roce 2022 zabýval rozhodnutím o vyloučení Eileen Grayové a dospěl k závěru, že s ní bylo zacházeno nespravedlivě. Vyzval vedoucí, aby s ní situaci napravili, alespoň v soukromí. Starší řekl serveru Christianity Today, že MacArthur řekl, ať na to „zapomenou“.
Cho místo toho odstoupil, jen aby zjistil, že v Grace nejméně osm dalších žen vyprávělo o tom, jak jim bylo doporučeno zůstat s násilnickými manžely, i když se obávaly o svou vlastní bezpečnost a bezpečnost svých dětí.
Vedení církve odmítlo reagovat na konkrétní obvinění, ale vydalo prohlášení, v němž obhajuje církevní poradenství jako biblické a zprávu CT označilo za „lži“.
MacArthur při jiné příležitosti uvedl, že se těžko vyrovnával s veřejnou kritikou a obviňováním, ale obzvláště ho zraňovala ta, kterou nazval „vzpourou“.
„Stalo se to už několikrát,“ řekl. „A je to šok. Víš, tvůj vlastní známý přítel proti tobě zvedl patu, ten, s nímž jsi lámal chléb. Víš? Jak říká Písmo o Jidášovi.“
Vlny kontroverzí, desetiletí za desetiletím, MacArthurův vliv nijak zvlášť neomezily.
Svatostánek Grace s 3 500 místy se i v roce 2025 několikrát zaplnil za víkend. MacArthurova kázání byla vysílána na více než 1 000 rozhlasových stanicích po celé Americe a distribuována organizací Grace to You. Do Master's Seminary, kde MacArthur působil jako kancléř, bylo zapsáno více než 700 mužů a přibližně 5 000 se zúčastnilo výroční konference pro církevní vedoucí.
Studijní Bible MacArthura se stále prodává a v současné době je k dispozici v překladech New King James Version, New International Version, English Standard Version, New American Standard Bible a Legacy Standard Bible. Aplikace pro chytré telefony MacArthur Daily Bible byla stažena více než 5 milionůkrát.
Veterán vydavatelství Chip Brown řekl, že lidé se obracejí na MacArthura, protože mu důvěřují jako pastorovi a protože „jen rozebírá, co text říká a jak to zapadá do našich životů“.
MacArthur zase řekl, že doufá, že si ho budou pamatovat pro výuku Bible.
„Jen si opravdu přeji být známý jako někdo, kdo byl služebníkem Páně,“ řekl, „věrný učení Božího slova a odhalování tajemství evangelia Nového zákona.“
MacArthura přežila jeho manželka Patricia Smith MacArthurová; jejich děti Matt, Mark, Marcy a Melinda; 15 vnoučat a devět pravnoučat.