Assemblies of God a křesťanský sionismus
Tento článek je překladem ze stránek kontrakultovní organizace Lighthouse, která se dané problematice podrobněji věnuje, a vyjadřuje rozčarování nad tím, že Assembles of God, podle kritiků, opouští pozice křesťanského sionismu.
V roce 2017 se na každoročním setkání jedné z největších světových letničních denominací, Assemblies of God (AoG), rozhořela bouřlivá debata. Jádrem sporu byla Rezoluce 3, která navrhovala, aby se církev aktivněji zapojila do řešení konfliktů mezi národy, rasami a náboženstvími. Zní to vznešeně? Ale někteří členové se obávali, že za vznešenými slovy se skrývá něco jiného: oslabení dlouholeté podpory AoG pro stát Izrael.
Církev samozřejmě už dávno měla interní mechanismy pro řešení sporů. Proč tedy taková rezoluce? Mnozí se domnívali, že se snaží posunout AoG k novému, pro-palestinskému a pro-muslimskému postoji, který by byl v rozporu s tradičním biblickým chápáním role Izraele. Obavy umocnily i dva dřívější dokumenty, "Poslání církve a udržování míru" a "Izrael – odpověď církve", které podle kritiků již naznačovaly posun v postojích.
Mění se paradigma? Kdo je problém na Blízkém východě?
Nová optika, kterou Rezoluce 3 a zmíněné dokumenty přinášejí, naznačuje, že za napětí na Blízkém východě mohou biblické nároky Izraele. A evangelikální podpora Izraele prý tyto nároky jen posiluje. Řešením by pak bylo omezit tuto podporu, vyjádřit soucit s Palestinci a muslimy a tlačit na Izrael, aby se vzdal svých "biblických práv".
Jedna z pasáží v dokumentu "Izrael – odpověď církve" to naznačuje slovy: "A mnozí křesťané mimo Izrael se zdají být odhodláni pomáhat Bohu při naplňování Jeho prorokovaného požehnání na Jeho vyvoleném lidu." Pro některé to zní jako z politického progresivního manifestu. Kritici namítají, že to implikuje, že tito křesťané jsou klamáni nebo zmateni, snad dokonce Izraelem samotným. Ve skutečnosti však podle nich jednají na základě Božího slova. Naopak, sympatie s nepřáteli Izraele by ve skutečnosti "pomáhaly Satanovi naplňovat jeho plán utlačovat a vyhladit Izrael."
Dokument "Poslání církve a udržování míru" jde ještě dál, když zmiňuje historické "odpadlictví" Izraele a provokativně tvrdí, že "velcí proroci Starého zákona přísně odsoudili hrozné sociální vykořisťování a nespravedlnost království Izrael a Judy v jejich prosperujících, ale upadajících letech." Pro kritiky je zřejmé, že autoři těchto dokumentů považují Izrael za hlavní překážku míru kvůli jeho "tvrdohlavému" odmítání požadavků svých nepřátel.
Nové paradigma je patrné i v prohlášení, které uznává židovské kořeny křesťanství, ale zároveň vyzývá k soucitu s "křesťanskými palestinskými bratry a sestrami", kteří trpí. I když je soucit důležitý, kritici zdůrazňují, že to nesmí vést k opuštění biblického postoje podpory Izraele, jinak hrozí nárůst antisemitismu.
Vliv Ricka Warrena a ekumenismus
Toto nové smýšlení se zdá být v souladu i s plánem P.E.A.C.E. Ricka Warrena a jeho myšlenkou "náboženského pluralismu". Warren, známý pastor, propaguje partnerství mezi muslimy a křesťany s cílem vyřešit "pět globálních gigantů" světa. Problémem je, že toto partnerství by podle některých mohlo vést ke kompromisům ve víře a k delegitimizaci Izraele.
Přestože Warrenovy kontakty s muslimy a jeho působení v Radě pro zahraniční vztahy by ho podle kritiků měly diskvalifikovat jako křesťanského vůdce, jeho vliv na vedení AoG je "ohromující a matoucí". Mnozí mladší duchovní jsou jím okouzleni, a to se projevuje i v rostoucím zapojení do ekumenismu. Otázka zní, zda je to důvodem pro trvalé úsilí o sladění denominace s Warrenovým světovým názorem.
Mír, nebo klam? Biblický pohled na konec časů
Kritici se ptají: "Může někdo kromě Krista dosáhnout míru na zemi a měla by to být mise církve v těchto posledních dnech?" Každý, kdo studuje eschatologii (nauku o konci časů), ví, že "války a zprávy o válkách" jsou prorockým znamením konce. Dalším znamením je, že všechny národy se postaví proti Izraeli. Sympatie s nepřáteli Izraele, aby se ukončila válka, ve skutečnosti jen podporuje agresi proti Izraeli.
Autoři Rezoluce 3 se sice snaží své tvrzení podpořit Písmem: "Nicméně Písmo silně podporuje řešení konfliktů jako vhodnou metodu k dosažení míru, když je člověku učiněna křivda nebo on sám někomu ublížil." Avšak veškeré biblické odkazy, které používají, se týkají především osobních vztahů a harmonie mezi Božím lidem. Žádný z těchto veršů se netýká eschatologie. Tyto verše nelze zneužít k podpoře sympatií s nepřáteli Izraele, aniž by se porušil duch výkladu. Kritici to označují za "duchovně fatální kompromis" a dokonce "herezi", když se odmítají jasné biblické nároky Izraele ve prospěch protichůdného narativu založeného na nejasných odkazech.
Kristus sám prohlásil, že nepřišel přinést mír (Matouš 10:34). Mezi světlem a tmou nemůže být mír. Mezi "ďábelskými náboženstvími a pravým křesťanstvím" nemůže být mír ani ekumenismus. A nebude mír ani mezi Izraelem a jeho nepřáteli. Je důležité si uvědomit, že Boží protivník, Satan, nenávidí křesťany, Židy i Izrael.
Navíc, podle knihy Přísloví 26:17, "kdo jde kolem a vměšuje se do sporu, který mu nenáleží, je jako ten, kdo chytí psa za uši." Církev by se neměla snažit řešit každý konflikt v komunitě, neboť to může vést k problémům.
Kdo stojí za Rezolucí 3?
Identifikace všech autorů Rezoluce 3 byla obtížná, ale dostupné informace naznačují, že mnozí z nich mají vazby na organizace a myšlenkové proudy, které se odchylují od tradičních postojů AoG. Předsedou výboru pro Rezoluci 3 je Donald H. Detrick, jehož manželka je zastánkyně kontemplativní spirituality a obhajovala pozvání guru New Age na Generální radu.
Mezi dalšími autory nalezneme například J. Rosse Byarse, spoluzakladatele Jerusalem School Bethlehem, která vyučuje pacifismus a má většinu studentů muslimů, s ekumenickým přístupem. Roberta E. Cooleyho, který prosazuje "nové paradigma" křesťanství ve vztahu k národům a náboženstvím. Murraye W. Dempstera, profesora sociální etiky, a Roberta W. Houlihana, který kritizuje dřívější "přehnaný důraz na evangelizaci" u pentekostálních věřících a zdůrazňuje potřebu "sociální etiky". Tyto profily naznačují posun směrem k sociálnímu aktivismu a ekumenismu, který podle kritiků může ohrozit biblickou věrnost.
Naplňují se proroctví?
Závěrem je důležité si uvědomit, že Řím přejmenoval Judeu na Palestinu v roce 136 n. l. Islám se objevil až kolem 7. století n. l. Křesťanství vzniklo s židovským mužem, Ježíšem Kristem. Církev je založena na židovských učednících Krista. Historicky neexistuje žádný základ pro jakýkoli pokus zbavit Izrael jeho biblického dědictví a práv.
Objímat palestinskou a muslimskou věc a odmítat Izrael je tedy v podstatě antisemitismus. Návrhy AoG v Rezoluci 3 a zmíněných dokumentech jsou proto paradoxní a zavádějící. Jde o snahu sjednotit celosvětovou denominaci s dalšími církvemi a politickými skupinami, které jsou otevřeně nepřátelské vůči Izraeli. To není udržování míru, ale spíše opak. Je to vměšování se do záležitostí, do kterých pravá církev, Tělo Kristovo, nemá biblický mandát se zapojovat. Navíc jde o kompromis nejhoršího druhu během nejhoršího období v historii Izraele a pravděpodobně pomůže vyvolat bezprecedentní vojenský útok na Izrael.
Coho jsme svědky, je podle kritiků formování globální církve Falešného proroka a temného království Antikrista. Proroctví se rychle naplňuje. Křesťanští vůdci a teologové se zdají být více znepokojeni relevantností křesťanství, jeho politickým postavením ve světovém systému a počtem členů, než nekompromisním postojem k Boží pravdě. Mnozí křesťané pociťují intenzivní tlak na kompromis, aby se vyhnuli ostrakizaci nebo dokonce pronásledování.
Je čas se probudit a dbát na Boží slovo. Láska k pravdě se rozplývá jako mlha v ranním slunci. Pohodlné, leč falešné výklady Božího slova jsou dvojsmyslně prezentovány jako nová pravda. Výsledné falešné závěry vedou k nebezpečnému a možná věčně fatálnímu pragmatismu.