Jeruzalém - Vatikán křesťanských sionistů?
Když se Ježíšovi učedníci ptali, kdy nastane zkáza chrámu, odpověděl jim, že až uvidí Jeruzalém obklíčený vojsky, mají ti, kdo jsou ve městě, utéci (Lk 21,20–21). To se skutečně stalo v roce 70 n. l., kdy římská vojska zničila chrám. Křesťané, kteří poslechli Ježíšovo varování, si tak zachránili život a nebyli smeteni spolu s chrámem a vypleněním značné části města. Utekli do městečka Pella, ležícího v oblasti Dekapole za Jordánem, kde zbudovali jednu z prvních křesťanských komunit na Blízkém východě.
Ježíš ovšem nemluvil o ničem, co by se v dějinách již nestalo, i když na jiném místě. Když byl Lot se svou rodinou v Sodomě, Bůh nemohl město zničit, dokud i s příbuznými neodešel (Gn 19,22). Tehdy byla Boží milost s ním, a tak byl vyveden anděly. V knize Zjevení je pak explicitně uvedeno, že Jeruzalém je přirovnán k Sodomě a Egyptu, kde byl ukřižován i Pán Ježíš Kristus (Zj 11,8).
Jeden z evangelistů ukazuje, že opuštění Jeruzaléma si křesťané (věřící Židé) v budoucnu ještě zopakují, protože tuto událost spojuje s koncem časů (Mt 24,15–16). A opět – bude to zřejmě spojeno s tím, až na místě svatém bude stát znesvěcující ohavnost a křesťané budou vyzváni k útěku (Mk 13,14). Zda půjde o chrám, nebo něco jiného, není zřejmé. Ale je zde tentýž motiv: Bůh se rozhodl toto bezbožné město soudit.
Zde je nutné zdůraznit, že Žid, pokud uvěří v Krista, stává se křesťanem – stejně jako se jím stal velký židovský farizeus a znalec Zákona Saul (Skutky 26.28). Stejně jako byl jeruzalémský sbor v 1. století křesťanskou církví, stejně tak se každý Žid, který uvěří v Krista ve 21. století, stává součástí církve, těla Kristova (Matouš 18,18; Skutky 5,11; 8,3; 9,11; 12,5 ad) .
Dnešní křesťanští sionisté mají tendenci vidět Jeruzalém jako samotný střed vesmíru a mesiánské Židy jako speciální skupinu křesťanů. Není tomu tak, jelikož v Kristu není mezi Židem a pohanem žádný rozdíl: „Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem – všichni mají téhož Pána, který je štědrý ke všem, kdo ho vzývají.“ (Řím 10,12).
Ovšem Židé, kteří odmítají Krista, nemají s Bohem žádný vztah, stejně jako kdokoliv jiný. Pokud by tomu tak bylo, pak by Pavel nemusel Židům zvěstovat evangelium a způsobit si potíže – právě Židé, možná i včetně těch, kteří uvěřili v Krista, ale zároveň lpěli na Zákoně, ho napadli a on musel hledat záchranu u Římanů. To se stalo právě v Jeruzalémě, kde byl zatčen (Sk 21,27–36). Pavel pak tyto věřící v Krista, kteří pocházeli z okruhu apoštola Jakuba a nutili pohany k obřízce a zachovávání Zákona, označil za falešné bratry (Gal 2,4).
Nakolik se situace změnila dnes, že současní judaisté mají mít výjimku a mohou mít vztah s Bohem bez víry v Pána Ježíše Krista?
Ano, Jeruzalém ještě sehraje důležitou roli v eschatologii, ale je to také město, kde byli kamenováni proroci a zabit jejich Pán (Mt 23,37). Toto město bude podle všeho ještě jednou Bohem souzeno (Zj 11,13), ostatně jako celý svět. Stejně jako měl Lot utéci ze Sodomy, i křesťané mají opustit toto město, až se zopakuje figura ohavnosti na místě svatém podle proroka Daniele (Dn 9,27; Mt 24,15). Kdy a jak to nastane, zůstává otázkou – o té hodině neví nikdo, ani andělé v nebi (Mt 24,36).
Dejme si proto pozor, abychom nehleděli k Jeruzalému jako k místu, v němž má Bůh bez víry v Krista nějaké zvláštní zalíbení. Teprve věčnost nebo milénium mu vrátí jeho slávu. Nečiňme si z Jeruzaléma svůj Vatikán.