Projde církev velkým soužením?
V poslední době se hrot eschatologického konfliktu vyostřil na jediné věci: Projde církev velkým soužením, nebo bude vzata do nebes? Pro podporu názoru, že církev bude vytržena, se obvykle cituje jediný argument podpořený řadou veršů, kde se píše, že nejsme určeni hněvu, nebo že budeme zachováni v hodině zkoušky. Někteří lidé, kteří tomu věří, pak co nejbarvitěji vykreslují dobu soužení s tím, že chtějí své odpůrce vystrašit natolik, aby přijali jejich učení. S tím nelze souhlasit.
Dalším z nepřímých argumentů pro takzvané „vytržení“ před velkým soužením je obraz antikrista, který nechá popravit každého, kdo nepřijme znamení šelmy. Pro koho by tedy Ježíš příšel, když všichni křesťani zemřou? Ale to už zde v minulosti hrozilo několikrát, i když jen v lokálním měřítku ohledně Izraele. Farao chtěl vyhubit všechny mužské potomky, což bylo klasickou genocidou Izraele. Nabuchadnezzar chtěl popravit každého, kdo se nepokloní jeho soše (stejný motiv jako v knize Zjevení) (Daniel 3,1-7). Haman se rozhodl zlikvidovat všechny exilní Židy (Ester 3,8-15). Herodes se rovněž rozhodl zahubit všechny novorozence, aby zabránil příchodu Mesiáše (Matouš 2,16-18). Dalo by se pokračovat skrze římské císaře až po Hitlerův holokaust a komunistické diktátory.
Nikdy a nikomu se nepodařilo (a nepodaří) zničit Jeho vyvolený národ, ať Židy, nebo křesťany. Je třeba si zde uvědomit podstatnou věc. Od Edenu až po Zjevení Bůh svůj lid často dovolil vydat Nepříteli ke tříbení, jak ostatně říká Ježíš Petrovi (Lukáš 22,31-32). Vždy ale zachránil spravedlivého, případně ho korunoval mučednickou smrtí, jako právě onoho apoštola Petra. V knize Zjevení je zaslíbeno, že uprostřed zkoušky zachová toho, kdo zachoval Jeho slovo (Zjevení 3,10).
Jinak tomu nebude ani na sklonku času. Všimněme si, že ve všech předpovědích doby konce je idea velkého odpadání od víry a rozmnožení nepravosti (Matouš 24,12; 2 Tesalonickým 2,3). Čím více bylo mezi Božím lidem hříchu, tím větší tříbení přicházelo. Ostatně směřujeme k věcem nebeským, nikoliv pozemským, a věčný život převyšuje časnou smrt, jakkoliv bolestnou. Krvesmilníka v Korintu Pavel nařizuje vydat satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn (1 Korintským 5,5). Troufám si říci, že i upadající církev může Bůh vydat satanu ke zkáze těla, aby mohla být zachráněna pro věčnost.
V minulosti Bůh vydával svůj lid nejrůznějším diktaturám, přes Egypt, Asýrii, Babylon, Persii, Řecko a Řím. Nejinak tomu zřejmě bude i v době poslední, kde se z mozaiky babylonské, perské, řecké a římské totality stává jediná mocnost, která nese všechny jejich prvky (Zjevení 13,1-8).
Jediným způsobem, pokud tedy opravdu žijeme v době nejposlednější, je zachovávat Jeho slovo, abychom mohli obstát, až se On zjeví.