Měl by křesťan studovat teologii?
S touto otázkou jste se jistě již setkali a nepochybně jste na ni dostali různé odpovědi. Osobně jsem přesvědčen, že je špatně položená. Je to, jako byste se ptali, zda by měl křesťan studovat historii, architekturu nebo filologii. V Bibli se sice setkáte se všemi těmito disciplínami, přesto je málokdo povolán je do hloubky studovat.
Otázka by proto měla znít: Měl by ten, kdo v církvi slouží vyučováním, studovat teologii na světské univerzitě? To už je něco jiného.
Pocházím z prostředí, kde se před studiem teologie varovalo. Jedinou výjimkou byla církevní biblická škola, ale i tu církev nakonec zavřela jako nepotřebnou. Pokusím se proto nyní odpovědět na danou otázku.
Předně, nebýt církve, nebyly by ani univerzity. Dnešní univerzity, které sahají do středověku a počátku novověku, zakládaly církve, a to včetně prestižních amerických univerzit. Nejprve existovaly teologické fakulty, které byly nejprestižnější. Vedle nich pak byly artistické (dnes by tomu zřejmě odpovídala filozofie) a poté právnické fakulty. Později se přidávaly přírodovědné obory, jako je medicína, a při ní studovali i lékárníci.
Problém je, že dnes je teologie jen na několika univerzitách a ustupuje sekulární vědě. Pokud chce teologie dosahovat vědeckých hodností, často bývá hodnocena sekulárními vědeckými radami, které mají na teologii nároky, jimž obvykle nemůže dostát. Tak se na teologických fakultách ustoupilo darwinismu, a proto mnoho uznávaných teologů jsou v podstatě „tajnými“ Ježíšovými učedníky. To je samozřejmě špatné.
Pokusím se nyní zodpovědět na několik námitek vůči teologickému studiu.
1. Teologie odvádí od víry
To se může stát a mnohdy se stává, pokud se člověk domnívá, že teologie zbuduje jeho víru. Opak je pravdou. Teologie víru nevytváří, ale naopak víru předpokládá. Pokud jde někdo studovat teologii v přesvědčení, že se přiblíží k Bohu, bude zklamán. Teologie je o vědomostech, ne o víře. Je to nástroj, spíše než cesta.
2. Apoštolové byli rybáři a žádné vzdělání nepotřebovali
S tímto tvrzením jsem se setkával poměrně často. A musím říci, že zejména u líných křesťanů, kteří netušili, jakým vzděláním procházeli Židé v synagogách od dětství za doby Ježíše. Nemají tušení o rabínech a jejich vyučování. Není jim známo, že učedníci s Ježíšem procházeli rabínským modelem ve vztahu žáka a učitele. Tři roky teoretické i praktické výuky s Mistrem mistrů je minimálně bakalářský stupeň. Pokud se podíváme na Pavla a Lukáše, pak šlo o přední vzdělance. Lidé bojující proti vzdělání obvykle neznají historii, že křesťanství často vedlo k vymýcení negramotnosti a zakládání škol.
3. Stačí mi Bible a Duch svatý
I s tímto jsem se setkal. Inu, ale kde se ta Bible vzala? Kdo ji přeložil, redigoval? Prostě lidé, kteří se museli naučit jazyky. Málokdo je schopen se sám naučit hebrejsky a řecky. A tak, pokud nám stačí Bible, přečtěme si jen, kolik graduovaných lidí se podílelo na jejím překladu. Lidé obvykle netuší, jak těžce Bible vznikala z různých svitků, jak pečlivě docházelo ke třídění, rekonstrukci původního textu a obvykle neví, že biblický kánon byl uzavřen až ve 4. století.
4. Teologie je spoléhání na lidský rozum
Ano, i čtení Bible využívá rozum. Nebo jsme se se snad narodili schopni číst a psát? Případně získáme tyto schopnosti uvěřením? A není četba knih spoléháním na lidský rozum? Je samozřejmé, že život křesťana spočívá ve spoléhání na Boha, ale i tuto informaci jsme si přečetli díky lidskému rozumu, který je velkým Božím darem člověku.
5. Poznání nadýmá, ale láska buduje
Samozřejmě. K poznání člověk musí přistupovat s pokorou. Ale pokud někdo studoval teologii, pak zjistí, že často vedle odpovědí nalézá též otázky. Teolog často zjistí, že neexistují jednoduché odpovědi a měl by umět zaujímat umírněná a nevyhraněná stanoviska. V komplikovaných otázkách, jako je eschatologie, by měl umět říci: „domnívám se“, „mám za to“, případně „jsem přesvědčen“. Měl by šetřit slovy jako „je to tak“, „já mám pravdu“ apod.
Z výše uvedeného je vidět, že nejsem stoupencem antiintelektualismu, který je krátkozraký. Přesto bych chtěl poukázat na skutečná rizika, která studium teologie obnáší.
1. Teologie není pro každého
V církvi je spousta služeb a každá potřebuje něco jiného. Často jsem zjistil, že školy, které bojují o studenty, přijímají ke studiu teologie úplně všechny, nezkoumá se Boží povolání ani předpoklady. Člověk je jednoduše přijat. Nepovolaný a neukotvený člověk pak může zažít nesnáze. Pokud nemá ucelený názor, je zaskočen spoustou alternativ, historických škol a protichůdných učení. Viděl jsem nejednoho, kdopak bojoval o prostou víru. Nikomu bych nedoporučoval studovat teologii, pokud není pevný ve víře a není si jist Božím povoláním. Je také zbytečné studovat něco, co nevyužije.
2. Intelektualismus
Jako existuje antiintelektualismus, existuje i jeho opak – intelektualismus. Všiml jsem si, že i když teolog vidí věci komplexněji, někteří mají problém se vyjádřit srozumitelně ve zcela zásadních věcech. Mluví a píší dlouze, komplikovaně, používají nesrozumitelná slova, až se sami stanou nesrozumitelnými. Četl jsem několik teologických prací a říkal jsem si: Copak to není možné říci jednodušeji? Já sice teologem nejsem, ale pokud bych dostal takovou práci k posouzení, nechal bych ji dotyčnému přepsat. Dlouhá a komplikovaná souvětí a množství cizích slov ještě neznamená serióznost. Teolog by si měl uvědomit, že píše pro církev, nikoliv pro kolegium intelektuálů.
3. Nejednoznačnost
Tento bod trochu souvisí s předchozím. Je jistě potřeba být zdrženlivý a zkoumat věci z více pozic. Studium dogmat a historie často ukazuje, že církev řeší díky neznalosti a nevzdělanosti stejné věci stále znova, i když se lze poučit z historie. Ovšem teolog by se měl přiznat k tomu, že věří v Bibli, včetně existence pekla, ďábla, démonů. Dnešní teologové jakoby se to báli vyslovit. Znám takové, kteří věří ve stvoření v šesti dnech, ale jen tam, kde je nikdo neslyší. Mezi „lepšími lidmi“ se holt některé doktríny „nenosí“.
4. Přílišná konfesionalita
Toto hrozí zejména na amerických univerzitách. Zde je známo, že každý odlišný teologický proud má svou vlastní školu, která učí, že jen její pohled je správný. Dallas produkuje dispenzacionalisty, Westminster zase amilénialisty apod. Teolog by však měl znát všechny systémy a neučit se je jen proto, aby je uměl vyvrátit spor. Jistě by měl mít konfesní tvář, ale neměl by být veden k výlučnosti. Některé teologické školy jsou tak militantní, že činí učedníky ne Kristu, ale teologickým systémům, které postavily nad Písmo.
5. Neskromnost
I když teolog získá akademický titul, případně vedeckou hosnost, stále by si měl být vědom, že věří bláznovské zvěstí a nesmí přestat nést pohoršení kříže. To, že má uznaný a respektovaný titul, by jej nemělo vést k oddělování se. Je stále bláznem pro Krista a nemoudrým v očích světa. Úžasné texty Písma vznikaly často vě vězení, v boji s herezí a někdy i na hraně života a lidských možností. Osobně moc nevěřím, že člověk ve sterilním prostředí, obklopen nejmodernější technikou, v klidu své klimatizované naceláře vyprodukuje něco kloudného, krom intelektuálního cvičení. Ale netvrdím, že to není možné a že není třeba zázemí. To určitě ne. Ale skutečná teologie vzniká obvykle v dialogu nebo i konfliktu s církví, s herezí a z rozhovoru s Bohem. Jinak řečeno, pokud mám co říci, teologie mi může dát prostředek, jak to vyjádřit. Pokud co říci nemám, je zbytečně cokoliv psát jen proto, abych měl publikaci. Pro některé teology je zřejmě toto vůbec nejtěžší.
Co dodat závěrem? Jsem přesvědčen, že církev potřebuje učitele a tito učitelé jsou jednoduše teologové. Teolog by měl pokud možno znát učení svého hnutí i učení ostatních. Měl by být schopen se orientovat v historii a v biblických jazycích. Že je to těžké a zdlouhavé? Jistě, ne každému je to dáno. Ale vystudovat práva nebo medicínu je také náročné. Nebo chcete říci, že lékaře už dnes nepotřebujeme?