Úskalí křesťanského sionismu
Teologie často nemá definitivní odpovědi ani na ty nejjednodušší otázky. Například pochopení kříže. Ohledně Kristova božství a lidství se církev přela pět staletí, natož o otázkách eschatologie. Jak ale chápat úlohu dnešního Izraele? Vezměme si dvě krajní pozice, které se dnes v církvi nacházejí:
1. Izrael je stále Boží lid, kdo mu žehná, bude požehnán. Úlohou křesťanů je nyní umožnit návrat Židů do Palestiny a politicky podporovat izraelskou vládu v jejím úsilí a získávání území na základě mandátu Starého zákona.
2. Bůh už nemá s etnickým Izraelem žádné plány a Svatá země je budoucím územím na obnovené Zemi.
Osobně jsem dalek se k těmto krajním názorům přihlásit. Realitou však dnes je, že prezident USA, zřejmě je pod vlivem apokalyptických křesťanských sionistů, se patrně snaží naplnit bod č. 1. Neříkám, zda je to správné, či nikoli. Vždy jsem stál na straně Izraele a věřím, že návrat Židů do Palestiny je naplňování proroctví. Uvažuji pouze o úloze a poslání církve.
Když Pán Ježíš přišel na tento svět, přišel kvůli Židům, kteří jej odmítli. Důsledkem byl Boží soud a zničení chrámu v roce 70 n. l., které Ježíš předpověděl. Jedním z hlavních důvodů jeho odmítnutí bylo to, že se nestal králem, který by osvobodil Izrael z římské nadvlády. I jeho učedníci se ho neustále ptali, zda už nyní chce obnovit království pro Izrael. To však nebylo v jeho plánu. On přišel osvobodit člověka z jiného, mnohem horšího zajetí, než římského – ze zajetí hříchu. Jeho království nebylo z tohoto světa. To však Izrael odmítl. Toužil po království tady a nyní. Podobně jako mnozí dnešní charismatici, kteří chtějí vybudovat Boží království na zemi.
A nyní otázka: Co se změnilo za 2000 let? Má být cílem křesťanů politika a podpora Židů ve snaze vybudování pozemského království (nebo demokratického státu)? Ať už to dnes vidíme jakkoli, nevěřím, že by se změnilo Velké poslání – zvěstovat Krista všem národům, včetně Izraele. Izrael je povolán poznat svého Mesiáše v Pánu Ježíši Kristu, kterého odmítl. Ježíš (Ješua) je dodnes v židovském Talmudu zobrazován jako popravený černokněžník. Tedy přesně tak, za koho jej považovali farizeové, což Ježíš označil jako rouhání Duchu svatému.
Dnešní Izrael je jistě Bohu milý pro své otce. Jsme dlužníky Židů, jelikož od nich pochází veškeré Písmo a Ježíš sám se narodil jako Žid. Nejsem si jist, zda je správné si myslet, že národ, který odmítá Syna, je zdrojem požehnání, pokud mu budeme žehnat? Jistě, žehnat máme všem, ale Abrahamovo požehnání je s těmi, se kterými je Bůh skrze Ducha svatého. Ale to Izrael odmítl (Ga 3,8-16). Přitom je samozřejmě třeba se distancovat od všech pogromů, které měly kořen v nesprávné teologii.
Věřím, že se celý Izrael obrátí a že exodus Židů na území Palestiny je zaslíbeným návratem, o kterém píší proroci. Věřím, že je to jeden z biblických zázraků. Jenže se jaksi v eschatologii zapomíná, že přijde Antikrist, kterého Izrael přijme. Tento Antikrist měl své přímé předchůdce ve formě Antiocha Epifana a Nerona. Bůh v minulosti vždy jednal se svým národem, který mu byl nevěrný. Vedl jej do tavicí pece Egypta, později Asýrie, Babylonu, Řecka, Persie a Říma. Všude tam povstávali antikristové, kteří chtěli Izrael vyhladit, resp. zabránit narození Mesiáše: Farao, Nabukadnesar, Haman, Herodes a další. Ani jednomu se to nezdařilo. Stejně se to nezdaří ani budoucímu, biblickému Antikristu, který půjde po Abrahamových potomcích z víry.
Bible jistě poukazuje na místa obnovené vlády davidovského krále, která my, premilenialisté, chápeme jako zaslíbení po Kristově příchodu. Jenže některé sionistické organizace, které často odrazují od zvěstování evangelia Židům, se zaměřují především na fyzickou stránku a politiku. Některé pak touží na Blízkém východě vybudovat oázu míru, prosperity a společného uctívání Hospodina s odkazem právě na taková místa. Zapomínají zřejmě, že i prorok Daniel, na kterého se rovněž odkazují, mluvil o tom, že až do konce bude válka a že to budou doby obtížné.
Osobně bych si dával dobrý pozor na to uctívat Boha s kýmkoli, kdo neuznává Syna, což je podle Jana dílo Antikrista. Zvažuji, zda by se mohlo stát to, k čemuž již dochází mezi některými liberálními a římskokatolickými kruhy, které chtějí společné uctívání s příslušníky tzv. abrahámovských náboženství, aniž by si uvědomovaly, že Izmael nebyl dědicem zaslíbení a že teprve v Kristu našlo Abrahamovo požehnání svůj cíl, a to duchovně. Sám Abraham nedostal ze zaslíbené země ani píď a čeká na město po svém vzkříšení, jehož stavitelem je Bůh (Židům 11,10).
Obávám se, že až nastoupí náboženský a politický vůdce, který nabídne židům, křesťanům a muslimům příslib míru, zda ho i někteří křesťané nebudou následovat s tím, že vybudují Boží království již na zemi. Avšak bez Knížete míru, Krále spravedlnosti a Velekněze pokoje mír na zemi nikdy nenastane. Zaměření se na zemi a prosperitu je pohříchu světská vize. Židům jsme jako pohané dlužníky a je třeba jim především přinášet Krista.