Trocha letniční nostalgie
Cesta k autentické obnově
O typicky letničních zkušenostech, jako jsou jazyky a proroctví, je možné vyučovat různě. Obvykle se setkávám se třemi přístupy. První z nich danou zkušenost jednoduše zavrhne a odsune ji do "muzea prvotní církve" s argumentem, že dnes, když máme Písmo, máme i plnost a duchovní dary jsou nám již k ničemu. Druhý přístup je sice přátelštější, ale velmi podobný. Tvrdí, že duchovní dary sice existují, ale je třeba si dávat velký pozor na jejich zneužití. Doporučuje raději přihlížet z povzdálí a nedotýkat se jich, s dovětkem, že důležitější jsou jiné dary než zázračné (sic!), a obvykle přidá několik varovných historek. Třetí přístup je charismatický a hlásá nekritickou aplikaci směsi autentických darů i jejich padělků, přitom vypne jakékoliv rozlišování a zpravidla míří za rámec Bible.
Můj bratr a spolufarník z Apoštolské církve, Lukáš Makovička, se zdařile vyhnul všem třem falešným cestám a uvedl tyto duchovní dary v biblickém kontextu, přičemž přidal i vlastní reflexi ze svého života a svědectví církve. Něco tak osvěžujícího jsem už dlouho neslyšel. Zachoval si přitom střízlivost a nezabředl do nesrozumitelné akademičnosti. Za sebe se vším, co Lukáš sdělil, plně souhlasím a podepisuji.
Historický kontext
Jeho vystoupení na půdě BJB Brno, kde působí jako starší, mi evokovalo událost z roku 1966, kdy z BJB musela odejít řada letničně obdarovaných služebníků. Prohlášení z celocírkevní konference z 26. června roku 1966 se tehdy v podstatě přihlásilo k tzv. berlínské deklaraci z roku 1909, která letniční hnutí klasifikovala jako ďábelské. Věřícím v celé BJB bylo sděleno, že nikdo z členů, kteří se kloní k letničnímu hnutí, nemůže zastávat jakoukoliv učitelskou a vedoucí funkci v kterémkoliv sboru BJB. Jestliže se stoupenci tohoto falešného učení nepodrobí rozhodnutí konference a neupustí od něj, dávají tím najevo, že pohrdají zásadami, řádem a učením BJB a sami se již nepovažují za její údy. Následně ze sboru v Brně odešel hlouček asi dvou desítek lidí, z nichž později vznikl sbor AC Brno.
Boží cesty a naděje na obnovu
Velmi mě potěšilo, že tak jasné kázání mohl po více než půlstoletí Lukáš pronést právě v modlitebně BJB. Paradoxně jsme byli oba z AC vyloučeni. Jakoby Bůh někdy konal opravdu předivně. A tak zatímco se AC vydala směrem k Torontskému požehnání, managementu a různým soudobým odchylkám, z kazatelny BJB může zaznít to, co jsem sám zažil a jak pamatuji letniční hnutí i já. Děkuji tímto sboru BJB za jeho současnou pentekostální vstřícnost a zároveň biblickou věrnost.
Touha uchovat autentickou letniční tradici, která není v rozporu s Písmem, je i důvod, proč vydávám již druhý díl Kroniky Apoštolské církve. Všiml jsem si, že Lukáš i já máme stále AC ve svém srdci a jsme vděční za vše dobré, co jsme zde mohli prožít. Vím, že podobný postoj má i vydavatel kroniky, Daniel Pospíšek, rovněž již třikrát z AC vyloučený (já byl pouze dvakrát). Pevně věřím, že se ještě za mého života setkáme se skutečnou obnovou charismat, jak jsme ji mnozí zažili v AC, a která se (alespoň mně) rozplynula v nové, charismatické orientaci letničního hnutí. Troufnu si tvrdit, že ve své naději zdaleka nejsem sám.