Boží nároky a lidská schopnost je plnit
Pokud si přečtu Nový zákon, zjišťuji, že Boží nároky na mne jsou absolutní. Pán Ježíš v Kázání na hoře ukazuje, že boží požadavky zdaleka převyšují to, co ukládal Mojžíšův zákon. Nejde zde již o obřadnictví a rituály, ale o postoj lidského srdce.
Křesťan ze srdce souhlasí, že vše, co Bůh žádá, je svaté a dobré. Touží se podřizovat Božímu zákonu, ale zjišťuje, že je to pro něho zhola nemožné. Chce činit dobro, ale v dosahu má jen zlo.
Vysokost požadavků a jejich nesplnitelnost obvykle působí dvě lidské reakce: zákonictví a bezzákonnost. Zákonictví nemilosrdně vynucuje poslušnost všem přikázáním a trestá přestoupení. Nemusím dokládat, že takové společenství může být až nelidské. Druhý postoj ukazuje na to, že Ježíšova přikázání nelze dodržet, a mluví o milosti, kterou chápe jako svobodu hřešit. Obě skupiny mají slušnou zásobárnu veršíků, jimiž po sobě mohou střílet.
Obě stanoviska ovšem nejsou řešením a neodstraňují hřích. V prvním případě lidé i vedoucí často hříchy tají, ve druhém případě je vůbec neřeší.
Písmo dává křesťanům východisko, a to je život z Ducha, neboť ten, kdo žije z jeho moci, žádost těla nevykoná. Ale opravdu je to tak snadné? Neznám nikoho, kdo by toho byl trvale schopen.
Proto na jedné straně můžeme slyšet, abychom upevňovali své vyvolení a vytrvali, neboť tak nikdy nepadneme, na druhé straně každý, kdo by tvrdil, že je bez hříchu, dělá z Boha lháře, a modlitba Otče náš počítá s tím, že budeme své hříchy vyznávat.
Ačkoliv jsem ještě nikde nečetl uspokojivé vysvětlení tohoto antagonismu, vím, že je pravdivý. Myslím, že Bohu jde především o postoj našeho srdce. Nesmíme nikdy snížit laťku a musíme jít přímo za Kristem. Přitom budeme padat, hřešit, někdo více a někdo méně. Nesmí to ovšem být náš program. Tak budeme zůstávat v Boží milosti, která hříchy nepočítá. Tato milost je zde proto, abychom Boha mohli poslouchat, ale nikoliv proto, abychom mohli hřešit.
Pokud bych se to pokusil vyjádřit jednoduše, pak přísné požadavky Písma jsou ideálem, ke kterému máme směřovat a k jejichž neplnění nemáme výmluvu. Ale bylo by chybou je považovat za standard, který jsme schopni naplnit. To nedokážeme nikdo.
Pokud hledáte program například na biblickou skupinku, uvidíte, jak budou lidé nekonečně dlouho diskutovat a jak tento rozpor každý chápe jinak.