Nebuďme k vedoucím nespravedliví
Až příliš mnoho věřících je potlučených a zraněných bludy šířenými z kazatelen, zesláblých mdlými kázáními. Stejně tak je mnoho sebejistých kazatelů, kteří sbor pojali jako soukromou firmu a na své bratry a sestry začali pohlížet jako na podřízené, jimž vnucovali vize z příruček církevního růstu.
Jejich motivace byla vždy stejná: klanět se bohu Růstu a vše mu podřídit. Výsledek se opakoval: obklopili se loajálními mladíky s tahem na branku, kterým slibovali, že jako jejich následovníci jednou sami povedou sbory. Někteří v sebevědomě vystupovali jako "duchovní knížata" proti duchům zla a inscenovali směšné hrátky duchovního boje v naivní snaze tím strategicky získat zemi pro Krista. Nesouhlas obvykle znamenal ostrakizaci až vyloučení. Jejich impéria se nakonec rozpadla, a tak někteří hledali útočiště v různých necírkevních organizacích, odkud se snažili uplatnit svůj vliv.
Nyní se však zastavím, abych se těchto Bohem milovaných a draze vykoupených vedoucích zastal. Nejsou vinni sami. Mnoho z nich na začátku obětovalo finance, čas i rodiny, aby sloužili druhým! Ze svých obýváků a garáží dělali modlitebny a ze svých aut sborová vizidla. Často přitom čelili obrovskému tlaku srovnávání s úspěchy v USA či Argentině. Kolikrát jejich kázání sklidila kritiku pro svou mdlobu, nedostatek Boží moci či darů? Kolikrát byli propíráni v rodinách i na skupinkách, přičemž prý mohli za vše oni. Kolik nevděčnosti a finančních potíží museli snášet! Zkusme se zamyslet, kolikrát jsme pomlouvali své kazatele a obviňovali je ze všeho špatného ve sboru, zatímco se za nás modlili.
Tvrdili jsme, že jinde je to lepší a že jen kazatel a starší brání růstu. Viděli jsme v nich kořen všeho zla! Nerostl-li sbor, vinni byli oni. Byl-li ve sboru problém, opět oni. Tito vedoucí navíc čelili nebývalému tlaku a v zoufalství hledali příčiny svých neúspěchů. I oni toužili po růstu, duchovních darech a lásce, ale zápasili s existenčními problémy, kterých si nikdo nevšímal. Postupně však přišla nabídka "zaručeného" řešení: změnit vše, vybudovat sbor na malých skupinkách vedených tou správnou vizí, oddělit jeviště a hlediště a "vyrobit" probuzení. Začala se měnit liturgie, hrály se jen "správné" chvály a kázání musela být uhlazená a pouze povzbuzující.
Mnozí vedoucí se změnám bránili, ale sami členové je prosazovali. A tak se nakonec tito vedoucí začali chovat ke sboru jako manažeři k firmě a s pomocí manuálů "rozpohybovali" sbory. Obvykle to přineslo jen rozdělení, zranění, rozvody a frustraci. Propast mezi vedením a zbytkem sboru se ještě prohloubila. Ale skutečně za vše mohou vedoucí? Nikoliv. Co když podlehli tlaku a vytvořili něco, co nakonec otrávilo všechny? Nebuďme k vedoucím nespravedliví.