Stín kříže
Karel a Jitka byli manželé, oba s minulostí narkomanů. Jitka vášnivě kouřila marihuanu a Karel několik let užíval pervitin. Oba pocházeli z křesťanských rodin a seznámili se na takzvaném "english campu", kde si chtěli zdokonalit angličtinu. Jitka, metodistka, se zkušeností znovuzrození z dětství, dokonce promluvila jazyky, ale vlivem výchovy svého dědečka, faráře maďarské reformované církve, tuto zkušenost zavrhla. Karel se za křesťana nikdy nepovažoval a křesťanství vnímal spíše jako zajímavé intelektuální pozadí. Věřil v evoluci, propagoval LGBT a pervitin původně užíval během studií na ČVUT, aby se mohl lépe učit na zkoušky. Situace se mu však vymkla z rukou.
Když na táboře Karel uviděl Jitku v lese tajně kouřit trávu, svěřil se jí se svou závislostí. Sdílení této zkušenosti je velmi sblížilo. Po táboře se Jitka nastěhovala ke Karlovi a začali spolu žít jako muž a žena, aniž by to nějak řešili. Jitčini rodiče s tím nesouhlasili, ale nakonec se podvolili. Jitčin otec dokonce jejich vztah obhajoval před svým sborem.
Protože se oba chtěli zbavit svých závislostí, nastoupili na léčení. Jitka docházela ambulantně a Karel byl tři měsíce hospitalizován na soukromé klinice. Jako inženýr programátor vydělával dost a mohl dokonce pracovat i během terapie. Ze závislosti na pervitinu se sice dostal, ale začal užívat předepsaná antidepresiva. Když je ovšem chtěl vysadit, zjistil, že si jen nahradil jednu závislost druhou a navíc začal prožívat těžké deprese. Jitka nastoupila rehabilitační terapii v Teen Challenge ve Šluknově, kde se vrátila ke Kristu. Nechtěla se ke Karlovi vrátit, ale když jí slíbil sňatek, souhlasila. V Jitčině sboru je kazatel odmítl oddat, protože věděl, že Karel není křesťanem, a tak je sezdal kazatel jiné církve, kterého si našli na internetu a který tyto služby poskytoval i nevěřícím.
Jejich život ale nebyl šťastný. Karel trpěl těžkými depresemi, zvláště když se snažil vysadit léky. Vždy se k nim po týdnu musel vrátit, ale pak týdny nespal, prožíval brnění po celém těle, hučení v uších a nemohl vydržet na místě díky nervovému neklidu. Jelikož byl na vysoké škole vedoucím plaveckého oddílu, vrátil se ke sportu. Jenže po několika tempech se mu vždy udělalo nevolno a jednou se málem utopil. Také jeho práce stagnovala, a protože nemohl včas dokončit některé zakázky, zadlužil se. Přesto se oddával jediné kratochvíli, která na něj působila jako elektrošoky a při níž pociťoval úlevu. Jelikož měl od plavčíka klíče od plaveckého stadionu, chodil v noci skákat z můstku šipku do bazénu. Prožíval přitom adrenalin a skok do tmy ho vždy vytrhl z letargie. Probral se až pádem do studené vody a vzrušovalo ho, že ve tmě neviděl blížící se vodní hladinu bazénu. Podstupoval při tom vždy určitý rituál. Vylezl na věž a rozpřáhl ruce na prkně skokanského můstku jako pták a půl přemetem se vrhal po hlavě do vody. Vždy se před tím podíval dolů, kde se od pouličního osvětlení vytvářely zvláštní odlesky na vodní hladině.
Toho dne však pouliční osvětlení kvůli přerušenému kabelu při opravě chodníku nesvítilo, a tak neviděl pod sebe. Rozpřáhl proto ruce a už se chystal na svůj let tmou. Náhle se podíval na stěnu a uviděl zvláštní úkaz. Toho dne byl úplněk a silně svítil měsíc, který z jeho postavy a rozpažených rukou vytvořil na zdi plavečáku dokonalý obraz stínu kříže.
Zarazil se! Ten pohled na něj tak zapůsobil, že se mu roztřásla kolena. Nevěděl, že se Jitka už rok modlí a postí za jeho obrácení. Vzpomněl si na verše nad kazatelnou sboru, kam kdysi chodil: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby každý, kdo uvěří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ Najednou prostě nemohl skočit. Zíral upřeně na ten úkaz, který mu zůstal před očima. Tu se roztřásl, že skoro ani nemohl slézt zpátky po žebříku, na který navíc neviděl. Když přeci jenom slezl, chtěl si opláchnout obličej v bazénu, ale náhle oněměl! V bazénu nebyla voda. Rozbušilo se mu srdce. Uvědomil si, že ten obraz kříže mu zachránil život, jinak by se vrhl z několika metrů přímo hlavou proti kachličkám.
V tu chvíli věděl, že ho Ježíšův kříž zachránil. Nyní už se neudržel ani na nohou. Poklekl vedle bazénu a začal vyznávat Bohu své hříchy, včetně cizoložství se svou bývalou spolužačkou vůči Jitce, všechny daňové podvody, a skončil až ve svém dětství, kdy se posmíval kazateli a psal rouhavé poznámky během kázání. Té noci ho Kristův kříž zachránil ještě jednou, a to navždy, pro věčnost.
Když přišel domů, Jitka ještě nespala a modlila se za něj. Věděla o všem, i o jeho milostných avantýrách. Té noci Karel vyznal své hříchy i Jitce a až do rána brečeli a děkovali za svou spásu. Nakonec si nechali požehnat své manželství v Jitčině sboru. Karlovo svědectví bylo tak mocné, že mladší sourozenci Jitky ještě toho dne odevzdali svůj život Pánu Ježíši.
Karel ovšem dále zápasil se svou závislostí. Snižoval každý měsíc dávku o 10 %, ale nezvládl to a nakonec se s tím smířil. Při krevních testech mu ovšem zjistili leukémii a do půl roku na to zemřel a odešel ke svému Pánu. Jitka však byla těhotná a vzala si nakonec svého bývalého přítele z mládeže, který dítě vychoval až do dospělosti. Všichni tři občas společně zašli na hřbitov ke Karlovu hrobu. Necítili žádný smutek, ale prazvláštní pouto lásky, které nerozdělí ani smrt. Věděli dobře, že jejich malý syn se jednou se svým skutečným tátou setká při vzkříšení a všichni vstoupí v radost svého Pána.
Tento příběh vychází z reálné události.