Biblická Apologetika

Zpět na „Církevní historie“

Dějiny Apoštolské církve - 2. díl: 1998-2004: Církev bez hranic

Motto:

Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.

1. epištola Korintským, kapitola 11, verš 19 

Církev bez hranic

Církev bez hranic se v letech 1998 – 2004 již vyprofilovala na samostatné a v podstatě i značně nezávislé hnutí v rámci AC s vlastním učením, svébytnou strukturou, a dokonce i s osobitým vzdělávacím systémem a misií. Existenci CBH uprostřed AC dobře ilustrovalo periodikum Život v Kristu, kdy v jeho slupce bylo vždy pevně svázáno jádro v podobě periodika spojeného s CBH, ať se jednalo o „Nehemia info“ nebo „Překročit hranice“. V něm Stanislav Bubik, Lukáš Targosz nebo Lubomír Hlavačka předkládali své vize a svá pojetí, často ve spojení se známými zahraničními osobnostmi z kruhů hnutí církevního růstu, jako C. P. Wagner, John C. Maxwell a další. Takovou míru autonomie neměla prakticky žádná instituce v rámci AC, i když i další instituce vydávaly svá periodika, jako např. Ten Challenge.

 

        

 

Dvojí vize a jejich průnik

Mnoho čtenářů pak vidělo, že se tímto v AC prezentují dvě rozdílná pojetí. Jedno, původně konzervativní, a druhé progresivní, s citelnými prvky sekulárního managementu. Přesto se v průběhu času apoštolského paralelismu Rudolfa a Stanislava Bubikových, zřetelně rýsovalo několik průsečíků. Bylo to 1) Argentinské probuzení, jehož teoretické pozadí zpracoval americký teolog C. P. Wagner, který si podle jeho kritiků zvolil Argentinu jako laboratoř k ověření teorií o boji teritoriálnílními duchy. 2) Dále to byla idea skupinkového sboru v podání Wernera Kniesela, který měnil klasické kongregační a později presbyterně-synodní uspořádání sborů na episkopát, lépe řečeno apoštolát. V čele sboru stál suverénní pastor, který dorůstal do úřadu apoštola. Bylo markantní, že s tímto pojetím kolidovaly učednické vize paracírkevních organizací, jako KAM, ČEA nebo částečně KMS, které tvořily průsečík s CBH, a pro které se nakonec podařilo získat některé původně konzervativní pastory. 3) A v neposlední řadě to bylo příbuzenské postavení synů Rudolfa Bubika, kteří díky biskupovu vlivu získávali posty v církevní hierarchii[1]. Mnozí zde ovšem viděli střet s původním letničním pojetím a nakonec na základě návrhu vedoucích z kladenského sboru byl časopis Překročit hranice odstraněn z Života v Kristu[2].

Struktura sboru a boření hranic

Idea CBH byla dobře ilustrována v použité frazeologii, která tvořila i reálný symbol uplatňované vize, spočívající v nerespektování hranic. Stanislav Bubik se nijak netajil, že jde o v podstatě revoluční pojetí, které je v rozporu s klasickou orientací a strukturou církve. V říjnu 2003 jihlavský pastor Slavoj Raszka na stránkách Života v Kristu znovu vysvětlil celou myšlenku CBH a předesílá, že se někomu může zdát příliš radikální. Soudobá církev je podle něho „dokonale obestavěna hradbami“, aby do ní svět nemohl proniknout. Tyto hradby tvoří například „zaběhaná struktura církve“. Další hranicí může být „budování jednoty“ nebo názor, že „nejdříve se musíme modlit a až potom můžeme jít sloužit“. Další hranicí jsou „národnostní hranice hlavně vůči Romům“. Hranicí je i představa, „že nás svět může znečistit, a proto se musíme vůči němu uzavřít“. Tyto hradby je třeba zbořit. Církev se totiž nemá světu uzavírat, ale vyjít k němu. Církev by neměla lidem evangelium tlačit, ale zpočátku s nimi navazovat neformální vztahy. Jinými slovy církev by měla zbořit hranice, které zabraňují neobráceným lidem se začleňovat do sboru a začít k nim budovat mosty[3].

Rozdíl existoval i v pojetí Božího vedení. Zatímco klasický pentekostalismus toužil následovat ohnivý sloup, vizí apoštola Stanislava Bubika bylo období, kdy se ohnivý sloup staví za církev, kterou následuje[4]. Zatímco klasický letniční vůdce se ptá „Pane, co mám činit?“, viz životní krédo Rudolfa Bubika „Ano, Otče“, jeho syn Stanislav odmítal být jen loutkou.  Argumentoval, že Boha je třeba následovat i z celé své síly a věřil, že křesťan plný Ducha je sám schopen rozpoznat, co je třeba činit a i ze své síly to uskutečnit. Není proto překvapující, že když retrospektivně popisoval své začátky v CBH, později dospěl k názoru, že - stejně jako Ježíš - o sobě může prohlásit „Já jsem“[5].

 

 

Specifická je i eklesiologie, která byla rovněž mnohem více prosekulární.  Stanislav Bubik ji nastínil, když rozdělil sféry sborového vlivu na „společnost“, kterou tvoří město, kraj nebo země, kde se sbor nalézá. Poté je zde „zástup“, což je skupina lidí, která pravidelně navštěvuje bohoslužby. Dále jsou to „přátelé“, kteří přicházejí ze zástupu, aby navázali se sborem vztahy, a konečně „členové“, kteří přijmou Krista a nechají se vést v učednictví. Bohoslužby pak mají být plné Ducha, a zároveň i „vysoce kvalitním kulturním zážitkem“ pro mnohé nevěřící, kteří sice nejsou schopni posoudit míru Božího Ducha nebo Boží přítomnosti, ale může je „..chytit… atmosféra a profesionalita celé bohoslužby. Někteří jsou sice neobrácení, ale říkají, že tam „čerpají boží energii“[6]. Lidem je zároveň „dovoleno hřešit“, což je součástí dlouhodobého procesu před pokáním. Pro vytváření vhodné atmosféry se mohou podávat pochutiny jako káva a sušenky nebo alespoň pouštět nějaká reprodukovaná hudba[7]. Raszka pak doplňuje Bubikovu strukturu sboru, kde vidí ještě „pevné jádro“, což je přirovnáno k apoštolům, pak je „sedmdesát poslaných“, kteří jsou vysláni k službě, a poté následují „zástupy“ a konec „zástupy Jeruzaléma a okolí“[8]. Takto je chápána i církev, kterou tvoří tyto rozdílně vrstvy.

Příběh o výchově slona

Dalo by se tedy říci, že zatímco klasický letniční respektuje jemu vymezené hranice mezi ním a světem, a žije v oddělenosti, progresivní křesťan hranice záměrně překonává. Velmi výstižně to ilustruje obsah příběhu o výchově slona, což bylo možné opakovaně zaslechnout od řady zaměstnanců CBH a v článku  v Překročit hranice jej připomenul Lubomír Hlavačka. Jednalo se o výchovu mladého indického slona, který byl v mládí za nohu přivázán ke kůlu, který nebyl s to vytrhnout, ač se snažil. Nemohl pak utéct do džungle. Když pak dospěl a zesílil, už se o to ani nepokoušel. Zatímco pro klasického letničního by to byl příklad, kdy se křesťan učí poslušnosti, a v dospělosti se ji naučí a od svého pána již neutíká, pro progresivistu byla dospělost slona konečně příležitosti přetrhnout pouto a utéct svému pánovi[9].

Škola zakládání sborů

Na podzim roku 1997 se ve spolupráci s MSŽ a AC Chomutov začala uskutečňovat Škola zakládání sborů (ŠZS). Impulzem byla spolupráce Stanislava Bubika s Iaanem Greenem z Anglie, zakladatelem služby Youth Ministries International (YMI), na jehož dvou školách zakládání sborů Bubik participoval[10]. Tato iniciativa byla v Životě v Kristu vysvětlována na základě invence C. P. Wagnera, kterou představil ve své knize „Church Planting for a Greater Harvest“. Zde je zakládání nových sborů představeno jako nejúčinnější metoda evangelizace. Jednou z hlavních výhod byla skutečnost, že

 „nové sbory nabízí lidem bez denominační příslušnosti širší výběr, což zvyšuje pravděpodobnost, že si nějaký sbor vyberou“[11].

Vzniklá ŠZS v ČR měla začít tříměsíčním kurzem intenzivní výuky, po jejímž ukončení se studenti nastěhují do různých měst v západních Čechách, kde mají pracovat formou domácí skupinky. Každý lichý měsíc se po dobu tří let mají sejít na týdenní vyučování, půst a modlitbu. Ředitel školy, Martin Huňát, poté jednou měsíčně navštíví každého misijního pracovníka. Zároveň má fungovat tým vedoucích pastorů ve složení Jimma Sabelly a Lubomíra Hlavačky, který má pečovat o duchovní růst vedoucích. Všichni misijní pracovníci budou uvolnění na plný úvazek, přičemž první rok obdrží celý plat, druhý rok osmdesát procent a třetí rok dvě třetiny apanáže. Sponzorem budou zahraniční sbory. Pokud pracovníci setrvají na místě, s čímž se počítá, budou dle potřeby sponzorováni chomutovským sborem[12].

Již počátkem jara 1999 byla ŠZS v plném proudu a její ředitel Martin Huňát mohl bilancovat první výsledky. Cílem projektu, inspirovaného myšlenkami Iana Greena z YMI, bylo zbudovat novou generaci vůdců, schopných zakládat další skupinky a budovat další vůdce a zůstávat v dosahu patera služebností. Konkrétním cílem bylo založit dvanáct nových skupinek v městech jako Teplice, Duchcov, Bílina, Louny, Žatec, Podbořany, Chodov, Sokolov, Karlovy Vary, Klášterec nad Ohří, Kadaň a Ostrov nad Ohří. Tyto skupinky měly působit v rámci regionálního sboru AC Chomutov a jejich úkolem bylo nejen šířit evangelium, ale také vychovávat nové vůdce. Tým projektu vedl Martin Huňát, jehož práci doplňovali Dita Targoszová jako administrátorka a její manžel Lukáš Targosz, koordinátor krátkodobých misijních skupin. Huňát zdůrazňoval potřebu intenzivnějšího vyučování v těchto regionech, kde podle jeho názoru bylo křesťanství často deformováno."

„Cílem projektu jsou lidé v severních Čechách. Kdo zde žije nebo zde nějakou delší dobu trávil (např. na vojně nebo delším pracovním pobytu) bude pravděpodobně souhlasit s myšlenkou, že to je oblast vskutku pohanská. Mnozí z těch, kteří se obrátí k Pánu, žijí zdeformované křesťanství, protože nedostali solidní základy“[13].

Protože Huňát věří ve správnost daného nápadu, žádá pět minut modliteb jedenkrát týdně.  Zpočátku se přihlásilo 13 studentů, a podařilo se zajistit prostředky ze sborů v zahraničí. Mezi studenty patřili členové z CB Most, AC a KS[14].

Stanové evangelizace

V roce 1998 rovněž pokračovaly stanové evangelizace, kolem nichž se vytvářelo uskupení CBH. 6. - 16. srpna probíhala evangelizace v Kadani, kde sloužila rocková skupina Dust, na které dne 3. -5. září navazoval seminář „Růst a zakládání sborů“. Na leden 1999 pak byla naplánována ŠZS[15]. Na další evangelizaci v Bílině se obrátilo deset dětí, sedm mladých a pět dospělých. V rámci evangelizací se konala setkání domácích skupinek, na kterých se provozovaly Kurzy Alfa[16].

Již v září 1999 referuje Targosz, že v severních Čechách „vidíme zástupy především mladých lidí, kteří přicházejí ke Kristu takoví, jací jsou“[17]. V té době již byly dokončeny evangelizace v Bílině, Duchcově, Lounech, Sokolově a Žatci[18]. V Duchcově proběhla evangelizace ve dnech 5. a 9. července 1999, na které sloužili křesťané z Minesoty s profesionální zpěvačkou Sarou Groves, což vyústilo v evangelizaci na fotbalovém stadionu. Podařilo se přivést padesát lidí, z nichž tři zanechali na sebe kontakt, ale neměli zájem o další vedení. Následné Kurzy Alfa zaznamenaly nulovou účast. Přes evidentní neúspěch byla evangelizace duchovním průlomem v situaci Duchcova, jak uvedl jeden student ŠZS:

„Možná vám to připadá zvláštní, ale i když nemáme viditelné ovoce v podobě lidí, přesto vím, že tato práce nebyla zbytečná. Tato evangelizace byla demonstrací před duchovním světem, že Bůh změnil úděl tohoto města a že tady vznikne živá a rostoucí církev, která zde zatím není“[19].

Větší reflexi si zasloužila evangelizace v Kadani, kterou popsal Stanislav Bubik jako velice úspěšnou, jelikož skupina Dust, která dorazila vlakem do Kadaně, dokázala do stanu přitáhnout 150 mladých lidí. A další dny, i bez rockové hudby, se shromáždění účastnilo každý den okolo 50 lidí, z nichž pět pokračovalo v Kurzech Alfa, 20 dalších jsou známí, a 100 lidí již vědělo o Bubikovi a jeho bydlišti. Bubik pak popsal duchovní pozadí celé evangelizace:

„Mocnosti temna, které jsou nad Kadaní, musely ustoupit a stále ustupují Boží moci, která proniká do Kadaně. Jedno ráno, když jsme se modlili, měla jedna sestra vidění obrovských andělů, kteří byli poschovávaní na různých místech Kadaně. Během našich modliteb a bojů za Kadaň andělé vycházeli a obsazovali strategická místa města“ [20].

MSŽ v té době začala promulgovat svoji vizi a strategii služby do celé AC, formou pomoci a návštěvy všem jejím sborům. Jednalo se o „informační návštěvu“, ve které byla sborům představena vize ŠZS a krátkodobých misijních výjezdů a „evangelizační výcvik misijního týmu“, který byl, slovy Targosze, spojený s „populární přednáškou Požehnání krátkodobé misie“[21]. Po evangelizacích se jako účinný nástroj osvědčily Kurzy Alfa, kterých bylo do konce roku 2000 pořádáno celkem sedm. Hlavní vizí pak bylo zakládání regionálních sborů na principu patera služebností, přičemž tato struktura slibuje další růst[22].

Následná péče

Na semináře po kadaňské evangelizaci se krom jednatřiceti studentů VOŠMT (Navrátil pro daný rok uváděl dvacet devět - pozn. autora) i třicet uchazečů z řady AC, JB a KS. Vyučovala zde celá řada progresivních i konzervativních vyučujících, které zřejmě spojovaly charismatické zkušenosti nebo nově se formující učednické skupinkové pojetí církve. Byli to Rudolf Bubik (vyučoval nutnost evangelizace), Stanislav Bubik (vyučoval o nutnosti jednoty v evangelizaci), John Smith (představil skupinkovou praxi YMI), Michal Beran (rozvíjel téma domácích skupinek) a anglický charismatický pastor Brian Niblock (rozvíjel patero služebností). Základním důrazem byla praxe domácích skupinek[23]. Ovšem základní otázkou této sktruktury v AC vždy bylo, jaké učení bude skupinkovým potrubím aplikováno. Například pro konzervativce, kam patřil v té době ještě sbor v Českých Budějovicích, který se progresivismu otevíral zatím pouze ve skupinkovém hnutí, účast zatím „nepřipadala v úvahu“, jelikož rozvíjeli vlastní skupinku[24]. Václav Bednář z AC Havířova potvrdil, že skupinkový sbor musí přijmout vizi pastora a zrušit shromáždění během týdne, což bývá biblická hodina. Stanislav Bubik uváděl, že skupinky nemusí fungovat, když jejich vedoucí nemá vizi pro delší období[25]. Potvrdila se tak i klasická nechuť a odpor k biblickému vyučování, které bývalo nezřídka přirovnáváno k přejídání se, a znalost Bible namísto realizace pastorovy vize bývala často kritizována:

„[Bylo třeba] vize pastora. Vyučovat, připravit služebníky, zrušit shromáždění během týdne a vést lidi k tomu, aby chodili na skupinky… když lidé chodí na shromáždění, jsou pak duchovně tuční a nic více, kdežto skupinky vidím jako místo, kde mohou rychle vyrůstat kvalitní služebníci“[26].

Ovšem i na skupinkách bývalo přísně zakázáno vyučovat, jelikož tyto sloužily především k zažívání pastorovy vize. Skupinka byla navíc tou nejzásadnější formou, kde bylo možné vykonávat učednictví. Jak uvedl Stanislav Bubik:

 „Pán Ježíš nás neposlal jen evangelium oznámit, ale poslal nás činit učedníky. Pokud vezmeš ten fakt vážně, že jsi zodpovědný [míněn vedoucí]za učednictví těch, kteří se obrátí, pak budeš potřebovat minimálně domácí skupinku“[27].

Důraz na skupinky byl tedy spojován s vůdcovstvím, neboť činění učedníků znamená ve skupinkovém hnutí stát se někomu mistrem, nikoliv se podílet v nějaké oblasti, jako součást Kristova těla, na jeho vyučování. Když Stanislav Bubik uvádí rubriku o skupinkách v Překročit hranice, píše jednoznačně:

„Ať se nám to líbí nebo ne, pokud z někoho jiného činíme učedníky, stáváme se vedoucími, protože někoho vedeme k učednictví… vlastně každý křesťan je zároveň vedoucím, protože je povolán, aby vedl jiné… Pokud začneme v církvi vyučovat, že každý křesťan je povolán k tomu, aby vedl jiné, pak musíme automaticky přemýšlet nad tím, jak budovat tyto vedoucí… Tato rubrika je o domácích skupinkách… sbor založený na domácích skupinkách bude mít vždy dostatek prostoru pro růst nových vedoucích“[28].

Regionální sbor

Základním kamenem eklesiologie CBH byl pojem „regionální“ sbor. Ovšem v ČR se nejedná o nic nového, a toto uspořádání převzalo např. KS, díky vlivu kansaských proroků, kdy měl být v každém městě pouze jediný sbor. Zatímco např. CB má v Praze několik sborů, KS má „pouze regiony“ vytvářející jediný sbor, součet jejichž členů pak převyšuje „normální“ sbory CB. KS v Praze pak může tvrdit, že má v Praze největší sbor. Regionální sbor v podání CBH je pak spíše sborem v dané geografické oblasti. Tato uspořádání se jeví jako samonosné a podle Stanislava Bubika jde o „přirozený automatismus růstu“[29]. Targosz uvedl, že s pojmem „regionální sbor“ se setkal poprvé z pera C. P. Wagnera v roce 1992. Regionální struktura zřejmě způsobila, že chomutovský sbor narostl o 42 % na počet 150 dospělých účastníků shromáždění[30].

Projekt Jihlava

V roce 2001 začíná projekt Jihlava, který je postaven na principu zakládání sborů. Cílem je vybudovat misijně silný regionální sbor, který bude mít vliv na okolí. Klíčovou osobou s „apoštolským pomazáním“ v této věci byl Stanislav Bubik, jelikož „zdrojem takové vize je apoštolské pomazání, apoštolský úřad“[31]. Regionální sbor měl být založen na principu patera služebností a do Jihlavy se měl přestěhovat Petr Szlaur. Pokud by se nepodařilo sehnat patero služebností, tyto úřady měly prozatím suplovat externí služebníci, kteří zbudují vedoucí pomocí mentoringu[32]. Dále mají být zasažena města Jihlava, Tábor, Jindřichův Hradec, Znojmo, Třebíč a Blansko, která mají od prvního září 2001 vytvořit „jeden regionální sbor“. Každé město bude tvořit „miniregion“, přičemž zde mohou být sdíleni služebníci všech pěti služebností, jež budou budovat další služebnosti s cílem efektivního růstu.

Staršími regionálního sboru Jihlava byli 2. září 2001 ustanoveni: František Cupal (senior jihomoravské oblasti), Stanislav Bubik (ředitel MSŽ), Slavoj Raszka (druhý pastor AC Třinec) a Dobroslav Makovička (budoucí ředitel projektu) [33]. Akce byla označena jako „Projekt zakládání sborů na Vysočině“ s vizí „Sjednocujeme křesťany v celém regionu pod jednu vizi, abychom dosáhli více ve zvěstování evangelia“[34]. Celou akci zastřešil biskup, jeho zástupce Aleš Navrátil a senior oblasti František Cupal[35]. Vizí sboru byl starozákonní model „dobývání Vysočiny“ pro Boží království, a proto i církev byla organizována typickým starozákonním modelem, na tzv. „mojžíšovském modelu“. Zde na místě Mojžíše vedoucí, který zbuduje svého nástupce, a který má k dispozici užší tým pomocníků, jako byli Chúr, Áron a Jozue, v čemž je nahlížen „apoštolský vliv“ a „otcovský vliv“. Dále je zde 70 starších. Tento model je podle Raszky aplikovatelný na jakýkoliv tým[36].

V té době v CBH kulminovala i vlna Torontského požehnání. Při evangelizaci emisarů americké City Church sestoupil Duch svatý na celý tým a všichni padli na zem. Na jejich hodinové ležení dorazila policejní hlídka, které bylo sděleno, že je z to zodpovědný Duch svatý. Na to hlídka s úsměvem odjela. Tyto manifestace se pak projevily i na 17 konvertitech, a autor, který o tom v Překročit hranice podal zprávu, sdělil, že „tento způsob evangelizace mě opravdu baví“[37]. V létě 2002 sloužily na evangelizaci v Třebíči Jeff Jacob z Washingtonu. V Jindřichově Hradci se se 10. července 2002 konala evangelizace s týmem Američanů z Texasu. Náplní bylo například rozbíjení cihel, trhání telefonních seznamů, plechovek od Coca-Coly a byl zde tanec, hudba, soutěže a sport. Do Tábora přicestoval i tým mladých křesťanů z Kanady. Byla zde pronajata místní diskotéka s klubovou místností pro večerní programy. Pro zájemce byly následně pořádány Kurzy Alfa. 20. srpna stál evangelizační stan i v Jihlavě, kam přijel tým křesťanů z Anglie pod vedením pastora mládeže Chezze[38]. Ve dnech 9. - 15. 12. 2002 pak navštívila Jihlavu skupina Australanů pod vedením manželů Jonesových z Austrálie. Dobroslav Makovička uvedl, že uslyšel Boží hlas, který mu sdělil, že má připravit plán, skrze který ovlivní 2 000 mladých v Jihlavě, což se pomocí různých akcí, jako ochutnávka jídel, beseda o Austrálii, návštěva škol apod. nakonec podařilo[39]. 

Projekt Praha

Po dvou projektech zakládání sborů, a to v Chomutově a na Vysočině, v roce 2002 se objevil i region Praha. Do roku 2010 mělo být založeno 10 nových sborů. V červenci 2002 se do Prahy přestěhoval Stanislav Bubik s rodinou, který se zároveň stal vedoucím celého projektu. Do nově zakládaného sboru se hledali vedoucí skupinek, hudebníci a chváliči, kteří by produkovali mocnou a kvalitní chválu, oslovující současnou mladou generaci. CHB proto nabídla několik pracovních míst pro vedoucí regionu, jelikož sbor bude regionální, založen na pateru služebností. Cílem není jen Praha, ale zasažen má být i Beroun, Kladno, Slaný a Kralupy, které budou tvořit jeden regionální sbor. Zpočátku budou jedny společné bohoslužby v Dejvicích a později, pokud vzniknou dvě a více skupinek, začnou třikrát za měsíc fungovat vlastní bohoslužby a jednou za měsíc bude bohoslužba v centrálním pražském sboru[40].

Element Hradec Králové

V březnu 2002 bylo oznámeno, že vedle projektů zakládání sborů v Chomutově, na Vysočině a v Praze se v roce 2003 chystá projekt v Hradci Králové pod vedením Lukáše Targosze pod hlavičkou MSŽ. Regionální sbor v Hradci pak bude zaměřen i na další města jako Pardubice, Jičín nebo Náchod. V březnu roku 2003 se pak Lukáš a Dita Targoszovi přestěhovali do Hradce Králové, kam v červnu stejného roku přijíždí tým z Texasu, vedený Joshem a Paige Allenovými, kdy začala spolupráce s partnerskou církví „Church on the Rock“, trvající dodnes. O prázdninách pak církev pořádá čtyřtýdenní Festival dobrých zpráv za účasti týmů z Finska a USA, který představil Element, tehdy ještě působící pod názvem Církev bez hranic. 17. 8. 2003 pak dochází k prvnímu oficiálnímu nedělnímu setkání Církve bez hranic Hradec Králové[41].

Další činnost

Vedle zakládání regionálních sborů byly zopakovány a oznámeny i další projekty, jako: výchova vedoucích prostřednictvím konferencí pro růst vedoucích, korespondenční kurzy pro vedoucí, VIP semináře pro podnikatele a tvorba a rozvoj internetových stránek. Vedle toho se uskutečňovala i publikační činnost, což bylo například vydávání časopisu Překročit hranice a Targoszova manuálu „Poznej, služ, veď“[42^].

Kontroverze

Na portálu Grano salis se ovšem objevil článek, který se rovněž snažil CBH popsat z vnitřního pohledu a je v podstatě souhrnem (i když ne vždy) toho, co bývá CBH vytýkáno:

„Myslíte si, že toto společenství [CBH]opravdu nemá své hranice? Je jiná církev Staška Bubika nebo Element Lukáše Targosze opravdu jiná? Proč se separují od Apoštolské církve? Jaké jsou jejich hlavní vize? Měl jsem možnost cca. 2 roky poznávat strategii tohoto "nenáboženského" hnutí. Dovolil bych si zdůraznit několik hlavních prvků:

1) Důraz na zakládání sborů - hlavním snem je milion sborů po 5 lidech nejlépe všude!!! Chceš sloužit? Založ si svůj sbor. Tomuto cíli je podřízeno všechno. Na druhou stranu chtějí být regionální, tzn., všechno řídí centrála. Takže vlastně ani tak nejde o zakládání sborů, jako o budování sítě křesťanů, tedy v praxi to spíš vypadá na vznik 5 GIGA sborů po celé ČR.

2) Chtějí sloužit nevěřícím. Službu dovnitř církve neprovozují, protože uvnitř církve mají být jen služebníci. O lidi, co nechtějí nic dělat, nemají zájem. V praxi to znamená, že buď budete pracovat pro CBH, a nebo budete jen ovečka na hanbě. Pastorace dovnitř církve v podstatě nefunguje.

3) CBH praktikuje silně episkopální řízení. Nějaké staršovstvo funguje jen na nejvyšší úrovni. Misijních stanic se to netýká. Člen CBH může jen naplňovat vize pastora. Jiné nepřichází v úvahu. Pokud se mu něco nelíbí, může odejít anebo je to dokonce vyžadováno.

4) CBH se zaměřuje na podnikatele a lidi s dobrými příjmy. Sociálně potřebné neodmítnou, ale diakonická služba je na okraji dění. Tvrdí, že na sociálně slabších občanech sbory nepostaví. Většinu peněz investují do evangelizací.

5) CBH chce být nenábožeskou organizací. Odstraňuje všechny symboly připomínající normální církve (kříž, ap.) Láká nevěřící lidi jinak než klasicky letničně-evangelizačně. Jejich evangelizací je například aerobik pro maminy, či rockový koncert pro mladé. Sám Stašek Bubik se představuje raději jako majitel kavárny, než jako pastor. Hovoří pokud možno necírkevním jazykem.

6) Bohoslužby porušují snad všechno, co v klasické církvi je běžné. Preferuje se mládežnický vzhled kazatele v tričku s rukou v kapse. Nevykládá se Bible formou čtení-výklad, jde to obráceně. Nejdřív výklad, a pak se k tomu hledají vhodné verše. Připomíná to přednášku. Kázání nemusí být kvalitní, jde hlavně o dojem. Vedení CBH je přesvědčeno, že lidi už Bibli neberou, a tak je zbytečné argumentovat tím, že je v ní něco napsáno. Je prý lepší svědčit o tom, co v jejich životech Ježíš udělal, a na tom je to celé postavené.

7) CHB je silně antiekumenická. Těžko se s někým domluví na spolupráci, a když, tak jen jednorázově, či krátkodobě. Často přetahují členy, někdy i celé sbory. Ostatní křesťany považují za zkostnatělé, v zajetí tradic a zvyků, a to včetně mateřské AC.

8) V CHB je silně přítomen duch soudu. Vztahy mezi členy jsou intenzivnější než jinde, a díky tomu se rozvíjí drbárna. Svoji lidskou kvalitu členové odvozují od služby, kterou vykonávají. Výsledkem může být neupřímnost a zapírání hříchů nejen svých, ale i dětí, manžela, apod. Platí, že nic nezůstane skryto. Zpovědní tajemství pastoři naprosto nezachovávají.

A Jaké mám argumenty proti?

CHB je dosti závislá jak na zahraničních, tak i tuzemských sponzorech. Mohlo by stát to, že se celé CBH rozloží, jakmile skončí finanční podpora. Místní věřící nemají ani společnou kasičku, všechno platí někdo nahoře, a to je nebezpečné. Stejné je to s nájmy. Místní skupinka by často ze svého nájemné nedokázala pravidelně hradit.

CBH se svým způsobem chová jako Sekta silných hranic. Ekumena nehrozí. Ve skutečnosti se do ní začlenit je velmi těžké. Mnoho lidí rychle přijde, ale také rychle odpadne. Společenství se nedokáže se vyrovnávat s názory jiných křesťanských skupin, které nezastává, a proto omezuje kontakty svých členů těmito směry. Kromě sešitku Poznej, služ a veď, mají naprosto chaos v učení. Učení sice nepovažují za důležité, ovšem v praxi ve sboru mohou zůstávat jen ti, co jednohlasně souzní s pastorem.
CBH nepastoruje dovnitř sboru. Je známo, že jen živý organismus může růst. Vyhořelí členové, kteří čekají na probuzení Ducha svatého a mohou se usloužit k smrti, také potřebují povzbuzení, zpětnou vazbu, pochopení, odpočinek, apod. Stejně tak ti, kteří neslouží (a často mají takové obdarování, že se prostě v CBH jako evangelisti zapojit nemohou), potřebují novou naději. To vše tam chybí. Modlou všeho je růst CBH. Pokud k němu nedochází (poslední dobou většinou ne), tak za to můžou lidi ve sboru (málo dávají, málo se modlí, apod.) Je to takové duchovní sado maso.

CBH není církví plného evangelia. Hlásá jen to, co se jí hodí do krámu. Nutno ale podotknout, že asi ne záměrně. Témata bohoslužebných přednášek jsou zejména výchovně-morální povahy (manželství, výchova dětí, správný chlap, rodina, sex, aj.), občas si prorokují, že vynaleznou místo ropy jiné palivo do aut, apod. Bohoslužby většinou nenesou známky, že by byla zcela v moci Ducha svatého. Teologií se nezabývají. Liturgický rok neuznávají. Není problém na Letnice kázat dušičkově o smrti. Kdyby mohli, udělají všechno jinak, jen aby nevypadali tradičně.

CBH nesoucítí se sociálně potřebnými. Pán Ježíš v den Páně postaví jedny po své pravici a jedny po své levici, podle toho .... dočtěte si v Bibli. Rozvoj diakonie dokonce považují za hrozbu. Jsou ochotni ji provozovat, ale až tak na 4. místě, až bude mít sbor dostatečně vyvinuté jiné služby a až na to bude mít dost peněz. To ale nebude nikdy.

Snažil jsem se být objektivní. Toť vše.

Bratr exHusita[43]

Text byl gramaticky upraven.

Závěr

CBH je jistě zajímavým fenoménem v rámci AC. Jedná se v podstatě o misijní hnutí, využívající i sekulárních zdrojů s cílem přivádět lidi ke Kristu a pozitivně ovlivňovat společnost. Jeho stoupenci jsou schopni velkých obětí a jeho vedoucí jsou nadáni organizačními schopnostmi. Za pár let od svého vzniku dokázali motivovat k evangelizaci a měnit ráz klasické letniční církve. Vytýkáno CBH ovšem bývá, že ve snaze zasáhnout svět církev sekularizují a dopouštějí se herezí. Společným bodem snad všech kritiků je snaha CBH být „církví v církvi“ a promulgovat do původně klasické letniční denominace vlivy, se kterými se klasický pentekostalismus v minulosti rozešel.