Církev nemá alternativu
Snad proti žádné instituci dneška není veden tak zuřivý boj, jako proti církvi. Tento boj nevedou média ani politici. Tento boj byl a je veden ze středu samotného pekla.
Stále znovu a znovu se setkávám s lidmi, kteří opustili církev. Nemluvím o vyloučení, kdy je člověk vyhozen a nic jiného mu nezbývá. Takto končili reformátoři, novokřtěnci nebo letniční, kteří nebyli ochotni se vzdát toho, co viděli v Písmu jako pravdivé. Mluvím o lidech, kteří byli nespokojeni s kázáními, setkávali se s manipulací nebo měli pocit, že jim už církev nemá co dát. Někteří byli dokonce přesvědčeni, že je k odchodu vede Pán.
Jakub byl váženou osobou v církvi, možná i Ježíšovým příbuzným. Nicméně napsal, že všichni zajisté v mnohém chybujeme. Mluvil i o sobě. I já i kdokoliv jiný opravdu chybujeme. Pokud ale zůstaneme vně společenství, ďábel dokáže mistrně naše slepá místa využít k tomu, aby nás svedl.
Zlehčování členství v církvi, ať už má jakoukoliv formu, je výdobytkem současné společnosti. Někteří církevní otcové zašli až tak daleko, že věřili, že bez církve není spásy. Ať se nám to líbí nebo ne, církev založil Kristus a dodnes na této formě trvá. Když apoštol Jan psal dopisy sedmi církvím v Malé Asii, nikomu ani nedoporučoval, aby jednoduše přešli ze Sard do Filadelfie. Měli maximálně zůstat v pasivní rezistenci.
V knize Zjevení je zobrazeno sedm sborů, z nichž pouze dva byly v pořádku. Jan ovšem všech sedm sborů vidí jako zlatý svícen, který Pán Ježíš Kristus drží ve své ruce. Ten samý Ježíš pak velmi ostře kárá autority daných sborů, že nestojí tak, jak mají.
Viděl jsem mnoho obdarovaných křesťanů, kteří zůstali vně církve a po nějakou dobu i požehnaně sloužili. Nicméně nenašel se nikdo, kdo by je napomenul. Nebyli totiž nikomu zodpovědní, jen Bohu. Viděl jsem i spoustu „svobodných“ křesťanů, kteří byli přesvědčeni, že je sám Bůh vede mimo církev, ale po čase bylo vidět, že zde něco není v pořádku.
Otázkou tedy zůstává, co je to církev? Osobně věřím, že jde o společenství lidí, kteří spolu vstoupili do smlouvy skrze Večeři Páně a v Duchu svatém se modlí, vyučují a mezi které sám Pán povolává obdarované služebníky a rozdává své dary. Ne vždy je možné vše. Církev může být ve vězeňské cele mezi dvěma vězni. Člověk jako misionář může zůstat docela sám, ale vždy jen nějaký čas. Z extrémů nelze usuzovat.
Církev pak rozpoznává obdarování člověka a pověřuje jej služnou. Nelze přijmout povolání ke službě jen z církve, bez vnitřního svědectví, ale nelze ani vstoupit do služby, bez potvrzení církve. Církev je prostě Boží výmysl, na kterém Bůh dodnes trvá. Můžeme to buď přijmout, nebo odmítnout. Podle toho pak budeme hledat důvody nebo způsoby. Je velmi nebezpečné vidět sám sebe jako výjimku.
