Dvacet let existence Apologet.cz
Ani bych neřekl, že je to již dvacet let, co vznikly tyto stránky a deset let, co jsem psal o jejich desetileté existenci. Nechci opakovat řečené. Co se za tu dobu změnilo a kam se posunuly? Řekl bych, že nikam a stále plní účel, se kterým byly založeny. Přibylo desítek článků, nějaké elektronické knížky a jedno video o Reinhardu Bonnkem, které vyrobil Josef Marván. Přibylo i reakcí institucí a jednotlivců. Přibyla i rubrika „Církev v místě“. Na internetu můžete najít bezpočet různě zkopírovaných článků, jejich částí a parafrází, které si různí autoři různě vypůjčili a zpublikovali bez souhlasu nebo uvedení zdroje, i pod svým jménem. Nijak mi to nevadí. Naopak! Pokud je to k užitku, zadarmo jsem dostal, zadarmo dávám. Přesto bych uvítal alespoň zdroj z důvodu ověření a případné aktualizace.
Stránky již zdaleka nebudí takový rozruch, jako dříve a mají stálý okruh čtenářů. Článek do jednoho dne obvykle navštíví stovka lidí a do měsíce tak tři sta. Není to mnoho, ale stránky nikdy neplnily úlohu křesťanského masmédia. Byly založeny pro letniční křesťany, ale časem se orientovaly spíše směrem ke konzervativnímu evangelikalismu. Taktéž jejich obsah je zaměřen tímto směrem. Zamýšlím se proto nad tím, zda jsem nadále letničním křesťanem, když už deset let navštěvuji wesleyánskou církev. Dospěl jsem k názoru, že wesleyánství je sice pentekostalismu velmi blízké resp. ten je jeho navazující vývojovou větví, ale má pneumatologie zůstává letniční. Pokud bych se mohl věroučně s někým opravdu shodnout, pak je to německý teolog Reinhold Ulonska a pokud bych zde mohl doporučit někoho, jehož teologie je mi blízká, pak se jedná o slovenského teologa Pavla Hanese. Máte-li nějaké otázky ohledně učení, pak vám stránky Pavla Hanese, zejména jeho mluvená vyučování, vřele doporučuji.
Někdy mám pocit, že vše podstatné, co jsem chtěl říci, jsem již řekl. Stále podléhám úzkostem, zda jsem někomu neublížil, nebyl k někomu nespravedlivým a někdy mi trvá zveřejnění kritického článku opravdu dlouho. Nyní více směřuji od konfrontační apologetiky ke komparativní symbolice. To znamená, že se zaměřím spíše na pouhý popis problému a ten pak srovnám s něčím, co je považováno za ortodoxní. Obvykle to byly letniční pozice. V budoucnu se spíše zaměřím jenom na popis. Mnozí mi tento pohled vytýkají, dokonce i redaktoři časopisů. Jiní by chtěli polopaticky napsat, v čem se daná hnutí nebo jednotlivec mýlí, ale to je stále méně mým cílem. Závěry ponechávám obvykle na čtenářích. Konfrontační články ovšem neodmítám a i nadále se zde budou vyskytovat.
Nedávno jsem odstranil kontakt na sebe, protože jsem jednak nestíhal vždy odpovídat, a jednak se vůbec necítím kompetentní k tomu někomu na dálku radit. Navíc ty otázky byly stále stejné, a to, kde najít v jejich místě dobrý sbor. Na tuto otázku neodpovídám, protože to nevím. Rovněž nejsem příliš nadšen, když jsou pro někoho tyto stránky kompasem pravověří. Tak tomu není a nikdy nebylo. Tyto stránky nemají za úkol ukázat, čemu věřit, ale spíše, čeho se vyvarovat. Pokud by si jedinec přisvojil úlohu definovat správné učení v celém jeho rozsahu a nuancích, nepovažoval bych to za šťastné.
V roce 2016 na stránkách přibyl Twitter. Je to dobrý nástroj, umožňující rychle reagovat na aktuální vývoj. Nicméně mne vedl ke zbytečné ironii, kterou bych si v článku jinak nedovolil. Inu, rychlá reakce je velkým pokušením. Na tuto skutečnost mne upozornili mnozí. Rozhodl jsem se tedy Twitter krotit a nenadužívat ho.
Stránky se budu snažit provozovat nadále, jak mi Pán dá sílu a jak mne hodlá zachovat. Zřejmě budou stále umírněnější. Jsem ale přesvědčen, že se blíží doba, kdy možná budou z moci úřední zrušeny, jelikož cenzura internetu postupuje a stránky hájí exkluzivní pojetí evangelia. Předpokládám, že to ale ještě nějaký čas potrvá.
Pokud vám byly a jsou stránky užitečné, díky Bohu za to. Pokud zde naleznete chybu, můžete mi to napsat na Twitter nebo na starý kontakt, pokud jej máte. Rád bych ale všechny povzbudil ke kritickému vnímání, jelikož jde o práci prakticky jednoho člověka, a protože všichni v mnohém chybujeme, je třeba číst s otevřenou myslí.
Čtenářům děkuji za jejich přízeň a kritikům za jejich zájem.