Skrytá tvář teonomismu
Teologická reflexe
Abychom se vyhnuli spekulacím, že jsou jednotlivé body tohoto učení vykonstruovány nebo že jednotlivé myšlenky jsou „dotaženy“, nechme promluvit Annacondiu, Silvosa, či Wagnera, a poté konfrontujme jejich přesvědčení s názory letničních teologů z americké denominace Assemblies of God, či z knih vydaných nakladatelstvím „Křesťanský život“.
1. Adam byl stvořen jako bůh tohoto světa
V popředí této doktríny stojí výklad skutečnosti, že Adam byl stvořen k tomu, aby panoval a vládl nad stvořením. Stejně tak jako je dnes satan „bohem tohoto světa“, byl jím i Adam, kterému satan tuto autoritu uloupil. Annacondia uvádí:
„Výraz podmanit si znamená „uvést do podřízenosti“, „uvést pod kontrolu“, „podrobit silou nebo převahou“. A výraz panovat má význam „kontrolovat nebo řídit“, „užívat autoritu nebo moc nad někým jiným“, „hrát v něčem hlavní roli nebo mít na někoho nejdůležitější vliv“, „zaujímat v něčem hlavní místo (díky schopnostem, moci nebo postavení)“. Z těchto definic můžeme vyvodit, že oba výrazy znamenají moc. Vyjadřují nadvládu a autoritu nad každým živým stvořením, kterou Bůh dal člověku. Avšak když člověk zhřešil, toto postavení ztratil. Satan člověku sebral autoritu, a stal se vládcem nad zemí. Člověk ztratil nárok na svou autoritu, když mu jí Satan uloupil.“ (3, str. 41)
Ačkoliv zde Annacondia explicitně neuvádí (alespoň ne v této stati), že Adam byl „bohem tohoto světa“, z jeho citátu lze vyčíst, že autorita, kterou má nyní satan (bůh tohoto světa), byla původně autoritou, kterou Bůh udělil Adamovi, a kterou poté Adam ztratil. Jak uvádí Silvoso: „Když Bůh stvořil svět, svěřil ho Adamovi a Adam vydal svět satanovi. V tom okamžiku se satan stal „bohem tohoto světa“ a království tohoto světa s jejich slávou se stala jeho vlastnictvím“(1, str. 128) Tato slova Annacondia potvrzuje:
„Přečtěme si Gn 1,28 a zabývejme se požehnáním, které Bůh dal člověku, když mu předával autoritu k vládě nad zemí a k jejímu podmanění. Víme, že výraz vládce znamená „ten, kdo užívá autoritu, vydává rozkazy nebo vládne“. Když Bůh řekl člověku, aby vládl nad zemí, měl na mysli i to, co člověku patří. Adam byl korunou všeho stvoření. Když však neposlechl, ďábel, který obchází zemi a hledá, koho by sežral, jeho autoritu převzal a sebral mu vlastnické právo na zemi.“(3, str. 137)
2. Teorie velezrady
Teorie „velezrady“, která je v současné době detailně rozpracována např. v hnutí Víry, a která tvrdí, že Adam předal satanovi autoritu, a ten se tak stal „bohem tohoto světa“, má svůj původ již v tzv. teoriii výkupného. Jak uvádí McConnell, kdyby tomu tak skutečně bylo, že satan vlastní lidstvo „právoplatně“ v důsledku „velezrady“ Adama, muselo by být výkupné (oběť) za člověka zaplaceno tomu, kdo má na člověka právo, tedy satanu.(4, str. 125)
Annacondia vlastnický nárok satana na lidstvo potvrzuje, když říká: „Adam tím, že zhřešil, předal satanu svou autoritu. Tyto skutečnosti nám pomáhají pochopit, že ďábel opravdu má moc a autoritu.“(3, str. 137–8) Silvoso je dokonce přesvědčen, že Bůh je vázán vůči satanu „morálním zákonem“, a proto nemůže ve prospěch člověka intervenovat, neboť ďábel – protože obdržel vládu nad světem – by mohl Boha usvědčit z přestoupení: „Ačkoliv by Bůh mohl snadno zabrat svět zpátky, jeho moc je omezena morálním zákonem. Kdyby Bůh podnikl přímou intervenci, satan by ho mohl obvinit z přestoupení.“(1, str. 158)
Tato teorie není ničím novým. Církevní otcové ji demaskovali již v Nikodémově evangeliu a ve 3. století tuto doktrínu dále rozpracoval Silvanos. Nově se s ní můžeme setkat z pera švédského teologa Gustafa Auléna (1879 – 1978) a nejnověji v charismatickém hnutí, kde byla převzata od původně metodistického kazatele E. W. Kenyona (1867–1948).
3. Kristus přišel, aby získal od satana autoritu nad zemí nazpět
Pánem nad světem tedy není Bůh, vždyť z Božích rukou moc nad světem přejal Adam a od něho ji obdržel satan. Ježíš k tomu, aby nám mohl naše vladařství navrátit, nejprve musí tuto autoritu převzít zpět od satana. Jak uvádí Annacondia: „Ježíš ho oslovil [ďábla], konfrontoval a převzal autoritu.“(3, str. 132) „Shodneme se, že člověk ztratil moc a autoritu nad zemí, ale Ježíš dluh zaplatil. Když byl vzkříšen, zaplatil dluh, a [teprve] nyní má právo požadovat vlastnictví země.“(3, str. 138)
Povšimněme si, že Ježíš nejenže požaduje a přejímá autoritu nad zemí zpět od satana, ale rovněž, že platí „dluh“ až po vzkříšení (!), a až od této chvíle má „právo“ zpět nárokovat zemi. To je zcela v souladu s teorií výkupného. Stejně tak i ke konečnému vyrovnání nedochází na kříži, ale až po něm.
4. Církev si Kristovu „nazpět získanou“ autoritu musí vírou přivlastnit
Ačkoliv Kristus přebral satanu zpět Adamovu autoritu, satan se tváří jakoby nic, a dále vládne nad Adamovým dědictvím. Jediným způsobem, jak má církev tuto autoritu na satanu nárokovat, je vírou si jí přivlastnit. Annacondia proto svým čtenářům radí, jak do této autority vstoupit:
„Člověk ztratil nárok na svou autoritu, když mu ji satan uloupil… Když to udělal [myšlena Kristova smírčí oběť], vzal autoritu zpět ďáblovi a automaticky ji vrátil nám. Máme autoritu, která pochází od Boha, a skrze víru v něj si můžeme vzít od ďábla cokoliv zpět. Jenom věřme, že jsme opravdoví dědicové s Kristem v nebeském království. Náš Otec je vlastník. Má nárokovanou listinu na tuto zemi. Když si svá práva vírou přivlastníme, budeme vybaveni, abychom užívali autoritu nad démonickými mocnostmi tohoto světa.“(3, str. 42)
Na základě tohoto učení, od satana – skrze Krista – nazpět získané Adamovy autority, např. Annacondia přikázal satanu, aby opustil média a on mohl kázat v televizi.
Přečteme-li si pozorně Annacondiovu citaci, záhy zjistíme, že se zde jedná o „dvě víry“. Nejprve Annacondia popisuje, že tuto autoritu získáme nazpět „skrze víru v něj [v Boha]“, avšak v posledku nás nenechává na pochybách, že musíme „věřit“ i jeho teologii o od satana nazpět získané autoritě, když si svá práva vírou přivlastníme. K tomu, abychom tedy mohli do autority „původních bohů tohoto světa“ vstoupit, musíme souhlasit s Annacondiovou doktrínou a aplikovat ji v praxi.
5. Teorie svázání silného muže
Protože tento bod je pro pochopení Annacondiovy teologie klíčový, neuškodí se u něho zastavit poněkud zevrubněji. Wagner i argentinští apoštolové tvrdí, že k tomu, abychom mohli loupit satanovo království a vyhánět démony, je třeba nejprve „rozdrtit satanu hlavu“(3, str.125), neboli „svázat silného muže“. Když je silný muž svázán, démoni jsou bezmocní, vzájemně o sebe klopýtají a jsou neschopni boje. Annacondia proto doporučuje: „Nikomu neradím, aby se stavěl proti démonům, pokud se před tím neutkal se silným mužem… když duch Boží padne na démony, budou rozptýleni a v hrůze uprchnou.“(3, str. 146) Tento názor je založen zejm. na interpretaci Mt 12,29. Tím, kdo tuto teologii s úspěchem praktikoval byl Daniel, když se prý v modlitbě stavěl proti satanu (Da 10,12). Annacondia Danielovu přímluvu interpretuje následovně: „Vidím ho, jak leží na podlaze a říká: „Poslouchej mě, Satane. Pusť toto město, Pusť tento národ.“ Představuji si, jak přikazuje ďáblu v moci a autoritě Ducha svatého, jenž byl nad ním, aby pustil vše, co měl pod kontrolou.“(3, str.138)
Carlos Annacondia ve svém teritoriu již svázání silného muže zrealizoval, což údajně uznal i sám Bůh, který jistému pastorovi, když spolu přelétali Buenos Aires, sdělil, že bratr Annacondia už satana na tomto území zcela odzbrojil:
„Když jsem v roce 1987 byl v los Angeles, přišel za mnou jeden mexický pastor. Řekl: „Bratře, před rokem jsem měl vidění. Přišel jsem, abych se s tebou o něj podělil. Když jsem spal, Bůh mě vyzdvihl a letěli jsme nad celým jihoamerickým kontinentem. Když jsem letěl nad jihoamerickými státy, byl jsem i nad Argentinou. Bylo tam úplné ticho. Nevím jistě, které město jsem viděl, ale myslím, že to bylo Buenos Aires. Zeptal jsem se Pána: ´Proč je tady takové ticho?´ Odpověděl: ´Je to proto, že silný muž je svázán a církev dosáhla vítězství. ´“ Pak dodal: ´Pán mi řekl i toto´: “Carlosova služba je stejná jako služba církve…“(3, str. 141) Toto svědectví Annacondia zařadil i do své knihy.
Způsob, jakým Annacondia svůj triumf nad satanem demonstruje, popisuje Wagner:
„Carlos Annacondia na svém každém evangelizačním setkání přímo konfrontuje, nebo se dokonce vysmívá, ne jen velkým duchovním mocnostem, ale také přímo Satanu. Jeho slavný bojový pokřik zní: „Satane poslyš, poslouchej mě dobře!“ Toto občas křičí z plných plic.“(2)
Několik rovin duchovního boje
Když se křesťané nechají přesvědčit takto pojatou démonologií, je již pouze na nich, aby toto poznání uvedli do praxe. Znovu nabytou autoritu tak mohou uplatňovat na několika rovinách.
Úroveň lidská
Zde se zevrubně zastavme u Annacondiovy antropologie. On sám je trichotomistou, důsledně rozdělujícím člověka na ducha, duši a tělo. Jako i u jiných služebníků vysvobození Annacondia věří, že Duch svatý nepřebývá v lidském těle, nýbrž ve znovuzrozeném, zbrusu novém lidském duchu, kterého křesťan obdrží při svém znovuzrození. „Duch svatý přebývá v lidském duchu. Písmo říká, že Duch svatý přebývá uvnitř a stává se s člověkem jedno.“(3, str.78) V důsledku toho, že věřící člověk získal zpět vládu nad stvořením, má křesťan autoritu i nad lidskými duchy. Při vymítání – a to se na Annacondiových shromážděních provádí v hojné míře na křesťanech – může proto exorcista přikazovat i lidskému duchu: „Duchu člověka, vrať se a převezmi kontrolu nad svým tělem ve jménu Ježíše… Lidský duchu, ve jménu Ježíše, převezmi kontrolu nad svojí myslí a tělem.“(3, str. 85–86)
Ve své knize „Satane poslyš!“, nám Annacondia dává podrobný návod, jak démony z lidí vymítat. Nejprve je třeba ďábla svázat ve jménu Ježíše. K tomu dochází slovním příkazem: „Svazuji tě ve jménu Ježíše“. Pokud člověk ztratil vědomí, je třeba člověka probrat příkazem lidskému duchu. Poté se zeptáme posedlého, zda chce být osvobozen. Následně by se měl člověk odříci smlouvy s ďáblem, pokud nějakou učinil. Vymítá-li se z nevěřícího, musí dotyčný přijmout Krista. Musí však učinit hlasité vyznání. Ďábel si totiž může zacpat uši a tvrdit Kristu, že nic neslyšel. „Ďábel si zakryje uši, ale stejně slyší, co říkáme. Pokud si to řekneme pouze v duchu, Ježíš řekne Satanu: „Ten člověk je můj“, a Satan na to: „Nic jsem neslyšel". (3, str. 91) Kristus je pak zcela bezmocný, neboť musí satanovo právo na vlastnictví onoho člověka respektovat. Když však učiní člověk své vyznání hlasité, dovolí Kristu, aby mohl říci: „Slyšels to ďáble? Odmítli tě. Už nemáš žádnou autoritu nad jejich životem. Beru si je od tebe.“ (3, str. 91)
Úroveň ostatního stvoření
Znovuzrozený křesťan, přivlastní-li si skrze Krista od satana zpět Adamovu autoritu, nemá tuto pravomoc jen nad lidskými duchy, nýbrž i nad ostatním stvořením. Projevuje se to např. tím, že Annacondia přikazuje moskytům, aby odlétli z kostela, příp. uzdravuje psa, který byl sražen zásahem Ducha svatého po jeho modlitbě.
„Řekl jsem, bratři a sestry povstaňme, budeme se modlit a vyženeme ty moskyty ven ve jménu Ježíše. Teď! Hned teď!“ Za několik sekund byli všichni moskyti pryč… Když jsem přemýšlel nad tím, co se stalo, pochopil jsem, že když dal Bůh Adamovi autoritu nad každým živým tvorem, byli v ni zahrnuti i moskyti.“ (3, str. 46)
„Když jsem měl poslední den evangelizace, muž nedaleko venčil svého pejska, zatímco čekal, až se manželka vrátí. Vysadil pejska nahoru na auto. Když jsem se na závěr modlil a na počátku jsem řekl: „Ježíši dotýkej se!“ pejsek spadl z auta na záda. Muž měl pejska velmi rád a myslel si, že je mrtvý. Já jsem se zatím modlil dál a řekl jsem: „Vstaň a choď“. Pejsek ihned vstal a začal před pánem vrtět ocáskem.“(3, str. 70)
Úroveň geografická
V osvobozovacím hnutí je podrobně rozpracována hierarchie a struktura moci temna. Obecně je na základě Ef 6,12 snaha rozlišovat mezi satanem, démony, knížaty a mocnostmi, přičemž knížata – silní mužové – se snaží zadržet Boží dílo v určitých, jim přidělených územích. Jakkoliv se autoři snaží striktně jednotlivé hierarchické vrstvy padlých andělů oddělit, Ježíšův příkaz „démony vymítejte“, zřejmě neplatí jen pro démony, nýbrž i pro knížata, včetně satana samotného. „Je důležité pochopit, že bitva se musí vyhrát v nebesích, v ovzduší. Proto musíme svazovat a vymítat démony, knížactva a mocnosti.“(3, str. 65) Knížata, jak je ostatně uvedeno i v knize Daniele, ovlivňují jednotlivé národy. Annacondia nám však dává návod, jak se vypořádat např. s duchy ovládajícími města a jiná geografická místa: „Poslouchej mě, Satane! Pusť moje město, pusť moje sousedy, pusť média, pusť moji zemi ve jménu Ježíše Krista.“(3, str. 143)
Pokud není moc temna nad územím spoutána, satanu není rozdrcena hlava a démoni vyhnáni, nemůže se Boží moc projevit, neboť Bůh nemůže „legálně“ zasáhnout, protože satan nad těmito územími vládne. Teprve až pomazaní evangelisté a jimi nasměrovaní křesťané „vyčistí“ duchovní ovzduší, pak lidé mohou hojně ke Kristu přicházet. Tato strategie novodobého „duchovního boje“ je věroučně rozpracována ve Wagnerově bestselleru „Teritoriální duchové“, ale také např. v knize Kennetha Hagina „Autorita věřícího“.
To, že je ovzduší nad Argentinou již vyčištěno – díly Annacondiově službě – ostatně mexickému pastorovi potvrdil i Bůh, když s ním ve vidění letěl nad Jižní Amerikou. Wagner se proto snaží tuto duchovní strategii přenést i mezi americké křesťany a zejm. v kruzích „Torontského požehnání“ a charismatických teonomistů slaví značný úspěch.
Úroveň industriální
Není nic, co by nyní z autority věřícího bylo vyňato. Stejně to platí i o autoritě ďábla, který je v opouštění svého nabytého majetku velmi laxní. Skrze přikazování satanu se tak Annacondia dostal i k médiím, kde jeho shromáždění opakovaně vysílala televize.
„Pokud si nevezmeme všechny věci, které drží v drápech ďábel, jsme ztraceni. Vládne nad televizí, nad rozhlasem a nad ostatními médii. Pokud jsou média v jeho drápech, jak mu je sebereme? Za prvé se musíme dnem i nocí přimlouvat. Musíme přikázat Satanu, aby ve jménu Ježíše média pustil.“(3, str.142)
Vláda nad hmotnými prostředky skrze autoritu má velmi blízko k teologii prosperity. Počátkem devadesátých let švédský luteránský teolog Ulf Ekman, a dnes taktéž zastánce teorie výkupného, rovněž přikázal, tehdy ještě československé televizi, aby přijela jeho vystoupení natáčet, a stalo se.
Ve všech výše uvedených rovinách má církev své vítězství demonstrovat tím, že bude hlasitě a zřetelně přikazovat satanu, aby odešel a pustil lidi, národy, média, území atd. Je zřejmé, že vzhledem k tomu, že si satan zacpává uši, je nutné tyto věci činit hlasitě. Sám Annacondia uvádí, že jeho hlasivky spravuje sám Bůh.(5)
6. Konečné probuzení
To vše, co se dnes v Jižní Americe děje (některé statistiky uvádějí, že se v některých oblastech ke křesťanství hlásí až 70% obyvatel) však není nic proti tomu, co má nastat. „Bůh pohnul s mojí drahou vlastí, aby se naplnilo toto proroctví, a stále s ní jedná. Ještě pořád jsme však neviděli všechno, co Bůh pro tuto zemi přichystal.“(3, str. 169)
Toto definitivní probuzení poslední doby se neomezí jen na Jižní Ameriku, ale i na ostatní světadíly. Jak uvedl jeden významný český charismatik, když cestoval různými národy a slyšel, že právě o těchto národech bylo prorokováno, že budou hrát klíčovou roli v přicházejícím světovém probuzení, a to se opakovalo národ od národu stále dokola, začal být skeptickým k podobným proroctvím o České republice.(6) Avšak dnes jsou křesťané po celém světě přesvědčeni, že převezmou svět z rukou satana. Toto učení, které se v plné míře projevilo již v USA v poválečných letech, je známo jako „Dominion theology“, teologie převládnutí. Tato teologie však byla kdysi ze strany Assemblies of God razantně odmítnuta. V doktrinální analýze se proto budeme věnovat, v čem je teologie argentinského probuzení s „klasickou“ letniční teologií v rozporu.