Pozadí a teologie Kurzů Alfa - diplomová práce
1 Historie a poslání Kurzů Alfa
1.1 Krátká historie
Kurzy Alfa byly původně vytvořeny roku 1977 v anglikánském sboru Holy Trinity Brompton jako kurz pro nově obrácené křesťany. Jejich otec, duchovní sboru Charles Marnham, v nich při společných obědech zval konvertity k diskusím nad Božím Slovem, a proto úvodní přednáška nesla název „Jak si mohu být jist svou vírou“. V roce 1981 jeho nástupce, John Irvin, vikář sboru, kurzy zredukoval na deset lekcí a přidal k nim víkend o Duchu svatém. O čtyři roky později, pod vedením vikáře Nickyho Lee, se kurzy rozrostly na sto studentů, navštěvujících lekce každý týden. V roce 1990 se jich ujal pozdější populární anglikánský vikář Nicky Gumbel.
Gumbel si povšiml, že se na lekcích objevují lidé, kteří ještě nebyli obrácení a zajímali se o témata, která jim přirozeně ležela na srdci. Z tohoto důvodu kurzy inovoval, a když shledal, že se účastníci v průběhu jejich konání obracejí, učinil z nich nástroj evangelizace. V souladu s tímto účelem došlo i k dalším změnám, jako je úprava interiéru, způsob uctívání a práce v malých skupinkách.
Ve Velké Británii získaly kurzy národní charakter, doporučují je některé známé osobnosti, pozitivně o nich mluví celostátní média, k jejich propagaci se používají hromadné sdělovací prostředky a propagační kampaň vrcholí tzv. pozváním města a později „národa na večeři“. Jedná se o pozvání pro každého Brita zúčastnit se úvodní slavnostní večeře kurzu. Mimo mateřský sbor byly kurzy poprvé použity již v roce 1992 a v roce 1993 se v HTB konala jejich první konference.
Rovněž v České republice se již podruhé konalo pozvání obyvatel města Brna na společnou večeři Kurzů Alfa, které se účastní řada místních sborů, což má být odrazovým můstkem pro pozvání českého národa, které se má uskutečnit v roce 2013. Iniciativa zvaní celých měst a později národů je i vizí stálých pracovníků organizace Alpha International, kteří mají za cíl demonstrovat sekulární společnosti jednotu církve napříč denominacemi a vytvořit celonárodní síť sborů vytvářejících „viditelně jednotnou církev“, která zahrnuje jak protestanty, tak katolíky. V současnosti ve světě probíhá 32 000 kurzů ve 156 zemích světa, materiály jsou přeloženy do 62 jazyků a ročně Alfou projde 8 milionů účastníků.
1.2 Podstata Kurzů Alfa
Samotná přitažlivost kurzů a jejich efektivita je založena na tzv. „nekonfrontačním“ pojetí přátelské evangelizace. Zatímco při „klasickém“ zvěstování je evangelium člověku předloženo s důrazem na jeho rozhodnutí, Kurzy Alfa ponechávají člověku svobodu. Prakticky to znamená, že účastníkovi je v příjemném prostředí, u společné večeře, postupně a nezávazně předkládáno evangelium, které má člověka pozvolna přivádět blíž k Bohu. Jak uvádí jeden z představitelů kurzů: „jakýkoliv nátlak z naší strany je nepřípustný, necháváme jednat Ducha a prostředí“. Gumbel se tak distancuje od způsobů, kdy je pravda evangelia podle něho člověku neadekvátně vnucována: „Říkají vám, čemu máte věřit. To my neděláme.“
Na otázku předsedy rady Kurzů Alfa Tomáše Dittricha bývalému pražskému koordinátorovi Tomáši Jandovi „co je na Alfě povinné?“, Janda s nadsázkou odpověděl, že „vyprávění vtipů“. V různých tiskovinách, pojednávajících o Alfě, se proto můžeme dočíst, že je zde nezbytné příjemné prostředí, přátelská atmosféra, velká pohoda, vtipy, slavnostní přípitek, výborné jídlo a ponechání lidem jejich názoru. Takovéto prostředí a atmosféra způsobí, že „Alfa je nenásilná, nenátlaková, vysloveně příjemná“. Samotnou konverzi podle vedoucích Alfy vykoná Boží moc, zejména během tzv. víkendu s Duchem svatým.
Je to ostatně logické, vždyť původní podstata kurzů je katechetická a nikoliv evangelizační. Principem katecheze je vyučování, které musí být postupné, navazující a musí tvořit ucelený proces. Proto namísto důrazu jednorázové konverze, která je hlavní součástí mnoha metod evangelizace, zde dochází spíše k poučení a následné, nezávazné a nenátlakové diskusi nad daným tématem. Tento princip podání evangelia výstižně popsal překladatel knih Nickyho Gumbela, kde konverzi na kurzech viděl jako postupný vývoj, ve kterém se člověk posunuje ze záporných hodnot, až se stane křesťanem a je dále rozvíjen do hodnot kladných.
1.3 Principy Kurzů Alfa
1.3.1 Metody zvěstování evangelia na Kurzech Alfa
Principy evangelizace prostřednictvím Kurzů Alfa Gumbel shrnuje ve své knize „Jak to říct ostatním“, kde uvádí celkem šest bodů, od nichž se odvozuje jejich celkové pojetí a zaměření. Gumbel – uvedeno ve zkratce – věří, že:
1. Zvěstování evangelia je nejefektivnější skrze místní sbor, přičemž každý člen má skrze Alfu možnost evangelizace.
2. Evangelium je chápáno jako proces a Kurzy Alfa zde působí v různých fázích duchovní cesty člověka, přičemž zde mohou vedle sebe být jak křesťané, tak ateisté nebo stoupenci New Age, případně různých náboženství a sekt.
3. Evangelium má zasáhnout jak rozum, tak srdce a vůli. Na lidi ovlivněné osvícenectvím podle Gumbela působí racionální argumenty, kdežto lidé z pozadí New Age jsou osloveni přítomností Ducha na společném víkendu.
4. Gumbel proto dělí evangelizaci na klasickou, holistickou a evangelizaci Boží mocí, přičemž první z nich je zvěstná, druhá sociální a třetí se uskutečňuje skrze nadpřirozená znamení a zázraky prostřednictvím charismat.
5. Kázání evangelia tak vyžaduje naplňování Duchem svatým ze strany evangelisty.
6. Zvěstování evangelia má proto být v moci Ducha dynamické a efektivní, přičemž je zde v účinném zvěstování slova potřeba zapojení charismat. Jak je vidět, v bodech 2–6 se autor dovolává působení, moci a darů Ducha svatého, stejně jako divů a zázraků, které vidí jako podstatnou součást evangelizace. Taktéž problematice Ducha svatého jsou v probíraných tématech věnovány tři lekce, které tvoří samostatnou část, tzv. víkend s Alfou. A tak nejen učení, ale i programová zkušenost s Duchem svatým má být podle Gumbela odrazovým můstkem pro evangelizaci lidí, zejména přicházejících z pozadí hnutí New Age.
1.3.2 Patřit dříve než věřit
Gary Cox, který se věnuje kurzům v rámci východní Evropy, pak ukazuje, že těchto principů je možné docílit novým způsobem zvěstování evangelia, aniž by jeho samotný obsah doznal změny. Tento způsob, který je v současné době používán řadou západních megasborů, se stručně nazývá „belong before believe“ nebo-li „patřit dříve než věřit“. Zatímco tradiční, zejména reformovaná misie vycházela z principu, kde se před začleněním člověka do společenství vyžaduje jeho víra, princip „belong before believe“ toto pořadí mění.
„Patřit dříve než věřit. Pro křesťany, kteří jsou spíše tradičnějšího směru, je toto prohlášení velmi obtížné. Až doposavad náš postoj k této otázce byl takový, že nejprve potřebuješ věřit, a pak teprve můžeš někam patřit. Rozumíte tomu? Rozumíte tomu, co tím myslím? Nejprve musíš věřit a pak můžeš někam patřit. Ale my dnes už žijeme v té postmoderní generaci. A ta základní změna bez toho, abychom jakýmkoliv způsobem kompromitovali evangelium. Ale mluvíme o přátelství. Mluvíme o našem přátelství vůči nim a naší vydanosti jim skrze Kurzy Alfa. Říkáme jim, vy tam patříte, i když ještě nevěříte. Ale jestliže oni pocítí, že jsou toho součástí, že jsou přijati, to potom způsobí, že oni se vážně začnou zabývat tím, co říkáme, a dostanou se až do bodu, kdy se rozhodnou, že chtějí věřit…“
Tak se člověk nejprve identifikuje se skupinou na základě mezilidských vztahů, aniž by sdílel její ideje, resp. víru. Podle Coxe totiž lidé do církve přicházejí a zůstávají na základě přátelství s konkrétními lidmi, a proto posilování mezilidských vztahů, resp. navazování přátelství, člověka ke skupině fixuje ještě před tím, než se stane křesťanem. Tato fixace přetrvává během jeho dalšího vývoje a pomáhá člověku setrvat v konkrétním sboru. Princip se projevuje i v tom, že lidé, kteří prošli kurzem ale neuvěřili, se pak mohou stát pomocníky na dalším kurzu.
1.4 Průběh Kurzů Alfa
Po obsahové stránce Kurzy Alfa představují patnáctidílný úvod do křesťanské víry především pro ty, kteří zatím do církve nechodí. V HTB se pořádají převážně večer, případně přes den. Večerní setkání začínají společnou večeří a pak následuje promluva na jedno z ústředních témat křesťanské víry. Pokud není ve sboru k dispozici řečník, je možné promítnout videokazetu s promluvou Nickyho Gumbela. Po této promluvě se účastníci rozdělí do předem připravených skupinek o deseti až dvanácti lidech, v nichž se scházejí během celého kurzu a kde diskutují o tématu promluvy.
Diskuse mají být nenátlakové, volné, bez vnucování lidem jiného názoru, provázené humorem a odlehčenou atmosférou. Avšak i tyto diskuse mají svá pravidla a vedoucí skupinek jsou pečlivě školeni, jak pokládat lidem otázky, jakým tématům se vyhnout a jak naopak diskusi vhodně směřovat. Například z hlediska ekumenického pojetí je pravidlem „nikdy nekritizovat jinou denominaci, jiné křesťanské společenství nebo křesťanského vedoucího“. Rovněž musí být zachován nekonfrontační průběh, kdy lidem bývá ponechán jejich názor. Vedoucí se proto nemají nechat uvést do disputací. „Je důležité, aby členové týmu Alfa byli taktní a zdvořilí a aby se nedali zatáhnout do argumentování“.
Pokládané otázky jsou proto předem formulovány a sumarizovány v manuálu pro přípravu týmu, spolu s instrukcemi, jak se má tázající tvářit a chovat. Uvádí se zde: „Usmívejte se a dívejte se se zájmem.“ Na komentáře účastníků reagujte slovy: „To je opravdu zajímavé!“ „Nikdy jsem o tom ještě neslyšel!“ „To by mohlo znamenat, že…“ Ronson, vlivný britský novinář, který kurzy navštívil a podpořil, proto vysledoval, že nejčastější odpovědí vedoucích kurzu bylo „Co si myslíte vy?“
1.5 Témata Kurzů Alfa
Témata kurzů resp. úvodních promluv byla zvolena tak, aby byla přijatelná pro Témata kurzů resp. úvodních promluv byla zvolena tak, aby byla přijatelná pro celé spektrum katolických a nekatolických církví. Po vzájemných konzultacích s katolickými teology proto došlo ke kompromisu a kurzy neobsahují učení, na kterých by se křesťané různých vyznání nemohli shodnout. Není zde samostatně obsaženo učení o křtu nebo typická katolická učení o papeži, Marii, přímluvě svatých, transsubstanciaci apod. Bývá deklarováno, že církve se shodly jen na tom, co je podstatné.
Promluvy k setkáním jsou obsahem videokazety „Úvodní video a video pro přípravu týmu“ a součástí kurzu je i prezentace doporučených knih, které jsou uvedeny v závěru každé lekce v knize „Otazníky života“ a účastníci kurzu jsou pak povzbuzování k jejich četbě. Jednotlivá témata jsou následující:
1. Je křesťanství nudné, nepravdivé či zbytečné?
2. Kdo je to Ježíš Kristus?
3. Proč Ježíš zemřel?
4. Jak si mohu být jist svou vírou?
5. Proč a jak číst Bibli? 6. Proč a jak se modlit?
7. Kdo je to svatý Duch?
8. Co svatý Duch dělá?
9. Jak můžeme být naplněni svatým Duchem?
10. Jak odolat zlému?
11. Jak nás Bůh vede?
12. Proč a jak mluvit s druhými o víře?
13. Uzdravuje Bůh i dnes?
14. A co církev?
15. Jak mohu prožít zbytek života co nejlépe?
Témata jsou chronologicky seřazena a jsou probírána během deseti večerů, přičemž výjezdový víkend s Alfou, který je věnován získání zkušenosti s Duchem svatým, obsahuje tři témata o Duchu svatém. I zde si proto můžeme povšimnout, že pneumatologie je ústředním bodem kurzů.
1.6 Víkend s Duchem svatým
Ke konverzi na kurzech obvykle nedochází během promluvy ani při diskusích, nýbrž právě na „víkendu s Duchem svatým“. Tento víkend, spojený často s výletem do přírody, je situován do první poloviny kurzů a kromě vyučování o Duchu svatém člověku nabízí i duchovní zkušenost, ve které má účastník prožít Boží přítomnost. Ta bývá provázena i nadpřirozenou manifestací Ducha. Nicky Gumbel to komentuje slovy: „Závěrem kurzu jsem položil otázku… jestliže je zde změna, kdy k ní došlo? Pro mnohé je rozhodujícím momentem sobotní víkendový večer“. A to je právě čas, kdy Nicky Gumbel pozve Ducha svatého, aby jím účastníci byli naplněni. Rovněž podle Garyho Coxe, řečníka na konferenci o kurzech Alfa v Praze, je tento víkend pro konverzi klíčovým, neboť účastníci zde často prožijí působení Ducha svatého tím, že se jich dotkne a dá jim prožít Boží lásku. Nejvíce se zde mluví o zakoušení Boží moci.
Ronson, v článku zveřejněném v tiskovině Česká Alfa, zjednodušeně uvádí princip obrácení na kurzech, spojený právě s tímto víkendem:
„Vedoucí skupin se nesnaží vnutit lidem nějakou odpověď. Říkají jenom: »Co si myslíte vy?« po pěti takových večerech stráví společně celý víkend, zpravidla u Pontinů (ale jenom jestli chcete, všechno je dobrovolné). A to je vše. Někde po cestě získáváte spasení. Funguje to.“
Ronsonův postřeh potvrzuje i Gumbel, když na jeho otázku odpovídá:
„»Řekněte mi o tom okamžiku«, ptám se Nickyho, »kdy člověk polkne a řekne si: To je ono.« »Modlíme se«, odpovídá. »Modlíme se, aby lidé zakusili Ducha svatého. « »Takže zkušenost s Duchem svatým je tím bodem zlomu? « ptám se. »Omlouvám se, že jsem tak nevzdělaný, ale víte, já jsem Žid. « »Udělali jsme mezi účastníky průzkum«, říká Nicky. »Kladli jsme lidem otázky typu: ‘Byl jste křesťanem před tím, než jste začal chodit na Alfu? Jste jím nyní? Kdy a jak došlo ke změně?‘ Většina lidí, myslím 76 procent uvádí, že k tomu došlo během společného víkendu«, říká Nicky. »Jak to funguje? « »Modlíme se k Pánu, aby poslal svatého Ducha do jejich životů«, říká Nicky.“
Při nekonfrontačním způsobu zvěstování evangelia se tak lze vyhnout tomu, co bývá často pokládáno za nátlak, jako je necitlivá výzva k obrácení, dogmatické lpění na „správném učení“ atp. Zde je pozván Duch svatý a ten spolu s prostředím vykoná vše potřebné. Tyto zkušenosti dokumentuje i svědectví ženy, použité k propagaci kurzů, která zde zakusila naplnění Duchem svatým po deseti minutách, kdy si nebyla jistá, zda věřit Buddhovi, či Kristu, a která stále ještě zcela nevěřila.
Pro důležitost a nezastupitelnost víkendu s Duchem svatým proto bývalý pražský koordinátor Tomáš Janda varuje zúčastněná společenství před tím, aby tento víkend vynechávala, neboť je to „nejdůležitější část kurzu, ne nadstavba!“ Ačkoliv dle Gumbela dochází ke konverzi ze 76% během Alfy zejména na víkendu s Duchem svatým, Cox připouští, že těch, kdo se obrátí na Kurzech Alfa je minimum, a Kurzy Alfa jsou pouze cestou, jak daného člověka zapojit do daného společenství, například formou dalších, následných kurzů.
1.7 Formální stránka
Přes velkou svobodu a komfort ze strany účastníků mají kurzy pevně stanovený řád a veškerá činnost je dopodrobna naplánována, řízena a dokumentována. Vše se děje podle předem připravených příruček, formulářů a jiných tiskovin. V materiálech je například uvedeno, co učinit v různých časových intervalech před zahájením kurzu. Je zde detailně popsáno, jak kurz inzerovat, jak objednat řečníky, prostory a pomůcky. Rovněž jak zajistit materiály pro chvály včetně výběru hudebníků a nacvičení chval. Aby byla zabezpečena kontinuita, služebníci jsou vedeni, aby na sebe vzali závazek k účasti na přípravných setkáních a jednotlivých večerech.
Velká péče je věnována rozdělení hostů do jednotlivých skupinek. Je třeba zjistit jejich jména, adresy a věk. Rovněž je třeba zjistit bližší charakteristiky účastníků od těch, kteří je na kurz pozvali, například jejich zaměstnání, záliby apod. Až na základě těchto údajů jsou pak vytvořeny diskusní skupinky. Každá skupinka má „vedoucího” a dva až tři „pomocníky” z pořádajícího společenství. Před každou skupinkou probíhá školení, kterého by se měli účastnit všichni členové týmu a pokud by měli z nějakého důvodu absenci, pak je potřebné, aby si vyslechli audiozáznam.
Proporcionálně jsou účastníci z jedné třetiny tvořeni členy týmu, kteří skupinky vedou nebo pracují v technickém týmu, který zodpovídá za veškeré technické zázemí kurzu včetně pohoštění. Vedoucí a jejich pomocníci se scházejí celkem ke třem setkáním, z nichž vedení skupinky a pastorační péče probíhají před začátkem kurzu. Třetí setkání, jehož tématem je služba na víkendu, se organizuje před víkendem s Alfou. Pořadatelé jsou seznámeni s tím, jak se chovat, aby kvalita kurzu byla co nejvyšší. Vědí proto jak pokládat otázky i jaké pomůcky je nutné mít na paměti při víkendu s Alfou.
Během kurzů se vyplňuje celkem osm formulářů, ve kterých se žádají podrobné informace ohledně pořádajícího společenství, daného kurzu a zejména údaje o jeho účastnících, včetně osobních dat, zájmů a duchovního stavu. Velký důraz se klade na pozdější zařazení do domácích skupinek daného společenství.
1.8 Skupinková struktura
Sborům, které jsou Alfou formovány, říkají londýnští vedoucí kurzů „Alfa sbory“. Tyto sbory jsou tzv. „skupinkové“, to znamená, že jeden vedoucí si formuje učednickou buňku, z které se poté rekrutují další potenciální vedoucí, neboť těžištěm Alfy je skupinková diskuse. Každá skupinka má přibližně 8–15 členů a ve skupinkách pak noví adepti pokračují i po absolvování kurzu. Michal Vaněk, současný národní poradce, tuto skutečnost potvrzuje: „Kurzy Alfa pořádáme v domácím prostředí a po jejich skončení dál pokračují jako domácí skupinky.“ Podle Tomáše Dittricha je dokonce potřebné, aby sbory, které Kurzy Alfa pořádají, již sborové skupinky měly.
Bývá opakovaně zdůrazněno, že k tomu, aby se kurzy staly efektivními, musí se na nich účastnit prakticky celý sbor a následkem toho se mění i struktura sborů a církví na skupinkové. Potvrzuje to i veřejně rozsouzené a veřejně dostupné proroctví jednoho zúčastněného charismatického sboru, kde bylo ve jménu Božím řečeno:
„Přeji si, aby každý v tomto sboru měl podíl v Kurzech Alfa. Podílejte se na zvaní hostů, ve finanční účasti, v praktické službě a v modlitbách a postech. Chci to po vás proto, abyste se semkli v jednotě. Vaše účast pro vás bude přípravou pro evangelizace, do nichž vás chci vést v budoucnosti“.
Přečteme-li si většinu manuálů pro přechod společenství na skupinkové sbory , na první pohled nás zaujme silný důraz na autoritu vedení sboru, resp. pastora či kazatele a nabádání k růstu sborů do co největšího počtu členů, které později přesahují původní velikost samotné církve, které jsou skupinkové sbory členy. Silný důraz se zde klade zejména na loajalitu členů vůči vedení, které duchovně zastřešuje jednotlivé členy církve.
1.9 Proměna společenství
Alfa pak následně mění i celá společenství včetně průběhu bohoslužeb, které se musí nově přizpůsobit, neboť příchozí skrze Alfu často nechápou současnou sborovou praxi. Jak uvádí Dittrich: „Alfa proměňuje život sborů a společenství. Najednou jsou na shromáždění noví lidé. Musíme změnit způsob vyjadřování a možná i ráz bohoslužby, aby nám začali rozumět…“
Alfa přitom zároveň sbory seznamuje s učením, které je v ní obsaženo, včetně systematické i praktické teologie. Protože Alfa působí naddenominačně a používá se k vyučení začínajících a neupevněných křesťanů nebo těch, kdo si chtějí zopakovat základy víry, případně předmanželských párů, seniorů nebo se vydávají příručky, jak vést mládež, nutně dochází i k tomu, že zúčastněné sbory do značné míry přijímají v Alfě obsažená učení a způsoby práce v širokém rámci své působnosti. To je ostatně i jejich cílem, neboť bývá opakovaně zdůrazněno, že nejprve je nutné dojít k proměně společenství, včetně organizace práce, struktury a liturgie, a teprve poté bude docházet k úspěšné evangelizaci. K úspěšnosti Kurzů Alfa je třeba i účasti na konferencích. Podle informací z materiálů vydávaných Kurzy Alfa, společenství, která se konference zúčastnila před tím, než s Alfou začala, zaznamenávají ve svých kurzech podstatně vyšší úspěšnost a často také výraznější početní růst.
Jelikož Alfa, zejména v oblasti pneumatologie a eklesiologie, obsahuje učení charismatického hnutí a má tento široký rozsah působnosti, je nasnadě, že sbory, které kurzy pořádají, jsou věroučně minimálně ovlivněny nejen charismatickými zkušenostmi, ale i současným učením charismatické obnovy. „Nový mezinárodní slovník letničního a charismatického hnutí“ uvádí, že kurzy sbližují tradiční a nové (charismatické pozn. aut.) církve ve spojitosti s jejich důrazem na duchovní dary a přijetí Ducha svatého.“
Podstatný rozdíl je ale v tom, že zatímco přijetí Ducha svatého resp. „křest Duchem svatým“ je chápán – podle wesleyánské tradice letničního hnutí – jako druhé dílo milosti – tedy již pro křesťany, zde jsou k této zkušenosti vedeni i neobrácení lidé, protože podle Gumbela se víkend s Duchem svatým, resp. zkušenost z Duchem svatým zde obsažená, stává vstupní branou víry. Na tuto skutečnost upozorňuje například apologeta Prasch nebo stanovisko Církve bratrské.
1.10 Exkluzivita
Kurzy se z úst jejich představitelů těší velké důvěře, protože tito, podle Coxe, věří, že „Bůh si tento způsob vybral,“ a jak uvádí Millar, „Duch svatý Alfu adoptoval.“ Předsedovi rady Kurzů Alfa v ČR dokonce kurzy připomínají Ježíše Krista:
„V něčem mi Alfa silně připomíná samotného Ježíše Krista. Lidé se s ním cítili příjemně. Dokázal jim říkat věci, které se jich týkaly. Měl hluboké poselství, ale jeho současníci mu rozuměli. Přestože mluvil na rovinu, lidé prožívali, že je přijímá takové, jací jsou. Vyvolával v nich otázky a dával jim svobodu hledat odpověď. Taková je i Alfa.“
Bývá rovněž zdůrazněno, že Alfa může být úspěšná jen tehdy, je-li použita ve své celistvosti, bez zásahů a úprav. Někteří konzervativnější křesťané se sice obdivují úspěšnosti a popularitě Kurzů Alfa, nejsou však nakloněni tomu všechny výše uvedené principy beze zbytku aplikovat. Mají proto sklony kurzy upravit tak, aby lépe vyhovovaly jejich pojetí evangelia.
Tomáš Dittrich nicméně před zásahy do kurzů varuje a obává se, že nám „jako Čechům s národní povahou individualistů a šťouralů hrozí nebezpečí, že budeme Alfu kazit.“ Ti, kdo chtějí kurzy pořádat, proto musejí procházet speciálním školením, resp. výše uvedenými konferencemi, které po celém světě vedoucí HTB pořádají. Tvůrce současné podoby Kurzů Alfa, Nicky Gumbel, zdůrazňuje, že „začít s Alfou bez účasti na konferenci je jako chtít řídit auto, ve kterém není motor.“ V obavě před svévolnými zásahy se kurzy staly i předmětem ochrany, vymezující pouze přípustné minoritní adaptace.
„Název »Alfa« nebo podobné názvy se nemají použít ve spojení s žádným jiným křesťanským kurzem,… aby se zajistila stejnost a celistvost Kurzů Alfa a aby se udržela důvěra v Kurzy, které jsou obsažené v seznamu Alfa. Nevýznamné změny by se měly týkat pouze délky promluv nebo počtu setkání. V každém případě musí být zachován základní charakter kurzu… Alfa je sled 15 promluv, které proběhnou během určitého časového období, včetně víkendového nebo jednodenního výjezdu, s vyučováním celkově založeným na obsahu knihy Otazníky života. Pokud je kurz Alfa upraven, zodpovědná osoba musí takový kurz používat výhradně ve svém sboru nebo farnosti, nedovolit, aby byl takový kurz používán jinde, takový kurz nepublikovat ani nepropagovat.“
Jinými slovy, autentické Kurzy Alfa musejí předat posluchačům veškeré učení jejich tvůrců a v ničem podstatnějším se nesmějí odchýlit. Křesťané, kteří v nich slouží, je prakticky nemohou podstatněji modifikovat.
1.11 Propagace
Dnes se v oblasti evangelizace často používají moderní metody založené na marketingu a moderních informačních technologiích. Kurzy Alfa jsou v této věci dobrým příkladem, který v sobě spojuje řadu těchto technik. Propagace kurzů zde probíhá dvěma směry, a to směrem ke společnosti a směrem k církvi.
1.11.1 Propagace směrem ke společnosti
Ačkoliv jsou kurzy závislé zejména na osobním pozvání hostů, kdy přátelé zvou své přátele, „úkolem propagace kurzů je vytvářet povědomí o existenci kurzů a budovat prostředí, ve kterém je snazší někoho pozvat, nebo pozvání přijmout.“ K samotnému pozvání je doporučováno použít i mnoha záminek. Nicky Gumbel křesťany nabádá, aby zvali své známé na kurzy s tím, že se například jedná o předmanželský kurz a Cox uvádí jako příklad pouhé pozvání na večeři zdarma. Gumbel prozrazuje i svoji strategii, když uvádí celkem pět věcí, které mají umožnit lidem účast na kurzech: 1. neformálnost, 2. touha účastnit se kurzů, 3. touha lidí po vlastním rozhodnutí, 4. svobodné prostředí, 5. zábava. Gumbelův mluvčí Mark Elldson-Dew vysvětluje tyto principy Ronsonovi, který zde rozezná marketingové postupy:
„»Nicky rozpoznal pět velmi důležitých věcí«, říká Mark. »zaprvé neformálnost.« »Lidé mají formálního chování plné zuby«, říkám na to. »Ježíš měl taky formálního chování plné zuby«, souhlasí Mark. »Za druhé, kurz. Lidé se rádi účastní nějakých kurzů, ať už je to.jóga, kurz vaření nebo křesťanství. Za třetí, lidé chtějí o věcech rozhodovat sami.« »V marketingu se tomu říká seberealizace«, poznamenávám. »Opravdu?« říká Mark. »Nechceme, aby nám někdo říkal, které značky se nám líbí, chceme na to přijít sami.« »Za čtvrté«, říká Mark, »svoboda a pohoda. Lidé se děsí toho, že jim někdo bude volat. Nikdo vám nebude volat. A konečně nuda. My vás nebudeme nudit.«“
K propagaci vůči společnosti patří též iniciativa, která byla krátce zmíněna v kapitole o historii a která spočívá v pozvání města a později národa na večeři Kurzů Alfa. Poprvé se pozvání celého města od 22 křesťanských společenství konalo ve městě Thanet, které si v místním tisku daly inzerát tohoto znění: „Kurzy Alfa – příležitost prozkoumat smysl života. Začíná za pár dní ve Vašem sousedství. “ Pak následovaly kontaktní údaje ze všech sborů, které ve městě Alfu pořádaly. V HTB proběhla obdobná iniciativa v roce 1998 a kampaně se účastnily již tisíce společenství:
„Propagace se během roku rozšířila i na velkoplošných billboardech, nástěnkách sborů, v oknech domácností, obchodech, klubech i regionálních novinách. Proběhlo mnoho propagačních akcí na místní úrovni, křesťané v Anglii rozdali zhruba 4,5 milionu pozvánek na Alfu. Propagace se během roku rozšířila i na zadní plochy autobusů, reklamní spoty byly v rozhlase. Propagaci na národní úrovni podpořily místní kampaně, organizované církvemi.“
První „Pozvání národa na večeři“ pak proběhlo v roce 2000.
V Anglii, zemi zrodu Alfy, byly za tímto účelem pořízeny stovky billboardů, klipů se známými osobnostmi, tiskových zpráv a oznámení. Nicky Gumbel rozdává autogramy na ulicích Londýna a fotografuje se se stoupenci Alfy z jednotlivých zemí. Pro svůj vliv je sám s nadsázkou nazýván spasitelem křesťanství.
1.11.2 Propagace směrem k církvím
Kurzy Alfa jsou nabízeny nejen směrem ke společnosti, ale i směrem k jiným církvím za účelem získat je, proškolit a vytvořit síť sborů a kurzy propojit s ostatními aktivitami. Obvykle bývají zdůrazňovány skutečnosti, že Alfa je „nejrozšířenější“a „nejúčelnější“ metoda zvěstování evangelia, kterou „Duch svatý přijal za vlastní“; uvádí se přes sto padesát zemí, kde Alfa funguje a jednou z nejvíce ceněných aktivit je její rozšířenost a používanost. K propagaci rovněž slouží citace křesťanských celebrit, opisujících mnohdy Alfu v krátkých a úsečných superlativech, které jsou uváděny v literatuře Kurzů Alfa a opakované citace spokojených účastníků, kteří svědčí o svých prožitcích a pocitech, zejména na „víkendu s Duchem svatým“.
Pro úspěšné pořádání kurzů jednotlivými společenstvími jsou pak jednotlivé kroky sumarizovány ve formě účasti na konferencích, tvorbě kvalitního týmu, účasti na povinných setkáních před každým ročníkem a způsoby používání materiálů. Společenstvím, která chtějí Kurzy Alfa pořádat, jsou předloženy čtyři kroky zahrnující potřebu: 1. navštívit konferenci, 2. zajistit si základní materiály o pořádání kurzu, 3. zaregistrovat svůj kurz v adresáři kurzů a 4. kontaktovat národní kancelář Alfy, kde může dojít ke zprostředkování kontaktu na poradce Kurzů Alfa.
O tom, že vizi získávání jiných sborů se věnuje velké úsilí, svědčí i to, že jejich koordinátoři, resp. poradci mají za úkol nejen koordinovat misijní aktivity, ale získávat i vedoucí z ostatních církví pro svojí vizi, koordinovat jejich školení a vytvářet síť sborů, která má demonstrovat viditelně jednotnou církev.
Tomáš Dittrich, na základě zkušeností z HTB v Londýně, proto rozděluje společenství podle stupně jejich zapojení v Kurzech Alfa do pěti stupňů:
1. Alfa je tvořena skupinkou,
2. Alfa je povolena vedoucím,
3. Alfa je podporovaná vedoucím,
4. Alfa jako hlavní evangelizační program a
5. společenství pomáhá s pořádáním Alfy jiným
společenstvím.
Dittrich ve strategii získání sborů pro Kurzy Alfa vidí jako stěžejní získání jejich vedoucích.
Z materiálů národní kanceláře v Praze se pak můžeme dozvědět, že Kurzy Alfa se pořádají koordinovaně, ve stejném čase a ve vzájemné spolupráci, přičemž se zvláště dbá na jednotu mezi jednotlivými vedoucími. Struktura sborů a způsoby práce se tak mění rámcově a v časově vymezené ose.
1.11.3 Osobnosti podporující Kurzy Alfa
Seznam osobností podporujících Kurzy Alfa bývá součástí jejich propagace a ukazuje na skutečnou šíři náboženského spektra, kde jsou kurzy doporučovány a akceptovány. Uvádí se, že se jedná o celé spektrum osobností „od katolíků po tzv. charismatiky.“ Mezi často citované osobnosti, které Kurzy Alfa podporují, patřil papež Jan Pavel II.; kardinál Walter Kasper, prezident pontifikálního kolegia pro podporu jednoty křesťanů; kardinál Keith O‘Brien, arcibiskup St Andrews a Edinburgu; kardinál Andre Vingt-Trois, pařížský arcibiskup nebo Henry Orombi, arcibiskup Ugandy a další.
Z protestantských osobností lze zmínit pastora Billa Hybelse, zakladatele komunity Willow Creek; evangelistu Luise Palaua; reformovaného teologa J. I. Packera a nedávno zesnulého charismatického teologa Johna Wimbera, zakladatele hnutí Vinice. Dále Clive Calvera, generálního ředitele britské evangelické aliance; Gordona Fee, letničního teologa a děkana Regent College; Janie Pullingerovou, legendární misionářku, a mnoho dalších jmen z celého církevního spektra. Většinu těchto osobností obvykle spojuje ekumenická angažovanost a touha po jednotě mezi protestanty a katolíky.