Jedny povolal za apoštoly
1. TEXT
4,7 Ἑνὶ δὲ ἑκάστῳ ἡμῶν ἐδόθη ἡ χάρις κατὰ τὸ μέτρον τῆς δωρεᾶς τοῦ Χριστοῦ. 4,8 διὸ λέγει, Ἀναβὰς εἰς ὕψος ᾐχμαλώτευσεν αἰχμαλωσίαν, ἔδωκεν δόματα τοῖς ἀνθρώποις. 4,9 {τὸ δὲ Ἀνέβη τί ἐστιν εἰ μὴ ὅτι καὶ κατέβη εἰς τὰ κατώτερα [μέρη] τῆς γῆς; 4,10 ὁ καταβὰς αὐτός ἐστιν καὶ ὁ ἀναβὰς ὑπεράνω πάντων τῶν οὐρανῶν, ἵνα πληρώσῃ τὰ πάντα.} 4,11 καὶ αὐτὸς ἔδωκεν τοὺς μὲν ἀποστόλους, τοὺς δὲ προφήτας, τοὺς δὲ εὐαγγελιστάς, τοὺς δὲ ποιμένας καὶ διδασκάλους, 4,12 πρὸς τὸν καταρτισμὸν τῶν ἁγίων εἰς ἔργον διακονίας, εἰς οἰκοδομὴν τοῦ σώματος τοῦ Χριστοῦ, 4,13 μέχρι καταντήσωμεν οἱ πάντες εἰς τὴν ἑνότητα τῆς πίστεως καὶ τῆς ἐπιγνώσεως τοῦ υἱοῦ τοῦ θεοῦ, εἰς ἄνδρα τέλειον, εἰς μέτρον ἡλικίας τοῦ πληρώματος τοῦ Χριστοῦ, 4,14 ἵνα μηκέτι ὦμεν νήπιοι, κλυδωνιζόμενοι καὶ περιφερόμενοι παντὶ ἀνέμῳ τῆς διδασκαλίας ἐν τῇ κυβείᾳ τῶν ἀνθρώπων ἐν πανουργίᾳ πρὸς τὴν μεθοδείαν τῆς πλάνη.
Z úvodního verše se dozvídáme, že nikdo z nás, doslova „každý z nás“ (ἑκάστῳ ἡμῶν), nejsme ukráceni o milost, která je nám dána podle míry Kristova obdarování: Toto obdarování je striktně určeno Kristem, podle jeho míry (κατὰ τὸ μέτρον). Je zde položen důraz na to, že obdarování je dáno Pánem, který zvítězil a vstoupil na nebesa, doslova na výšiny (Ἀναβὰς εἰς ὕψος), a spolu s ním vedl ty, kdo byli v zajetí. Zajal zajaté (ᾐχμαλώτευσεν αἰχμαλωσίαν), vysvobodil ty, kdo byli zajatí a zároveň dal dary lidem. Vystoupil na výšinu a vysvobodil zajatce a mnohé lidi přijal darem (Ekum)., resp. vzal dary pro lidi (Kral.). Z kontextu můžeme poznat, že tito zajatci, kteří byli Kristem vysvobozeni, jsou zároveň dary, kterými Kristus obdarovává svůj lid: obdaroval lidi (ἔδωκεν δόματα τοῖς ἀνθρώποις). Pro slovo dar je zde užito substantiva δόμα, které má svůj základ v budování stavby. Řecký text nám již zde naznačuje, že dary, které oslavený Kristus dává lidem, jsou ve své podstatě k budování.
Kristovo vystoupení je zde podmíněno jeho dřívějším sestoupením do dolních, spodních, nejzazších částí země (κατέβη εἰς τὰ κατώτερα [μέρη] τῆς γῆς). Opakuje se tak biblická pravda, že Kristus byl vyvýšen pro své ponížení. Text zdůrazňuje, že toto ponížení, sestoupení, je příčinou i jeho pozdějšího vystoupení resp. vyvýšení. V Kristu je to sám bojující Hospodin, který sestupuje k lidem v podobě Krista, a je pak vyvýšen. Zároveň vysvobozuje svůj lid, z nichž některé dává svému lidu darem k budování. Identita toho, kdo sestoupil, je stejná jako toho, kdo vystoupil (ὁ καταβὰς αὐτός ἐστιν καὶ ὁ ἀναβὰς). Doslovně ten „sestupující“ je tím „vystupujícím“. To proto, aby se vše naplnilo (ἵνα πληρώσῃ τὰ πάντα) Tedy to, co bylo předpovězeno v Písmu a co zároveň bylo nutné k završení díla spásy.
Další text nás nenechává na pochybách, že dary „ze zajatých“ jsou vskutku lidé, kteří ze své podstaty slouží k budování. Jsou to (ἀποστόλους, τοὺς δὲ προφήτας, τοὺς δὲ εὐαγγελιστάς, τοὺς δὲ ποιμένας καὶ διδασκάλους): apoštolové, proroci, pastýři a učitelé. Dodnes se vedou spory o to, zda řecká spojka και mezi pastýři a učiteli znamená to, že pastýři jsou zároveň učiteli, nicméně podstatné je, že text zde diferencuje úlohu služby a Písmo učitele jmenuje i jako samostatný úřad bez explicitního uvedení úřadu pastýřského (Sk 13,1). Jak už bylo naznačeno výše, tyto dary mají sloužit k vybavení, zdokonalení (καταρτισμὸν)svatých za účelem díla – činů služby (ἔργον διακονίας). Služba darů má směřovat až dokud všichni nedospějí, nepřijdou do jednoty víry a poznání Syna Božího – (εἰς τὴν ἑνότητα τῆς πίστεως καὶ τῆς ἐπιγνώσεως τοῦ υἱοῦ τοῦ θεοῦ). Tato míra poznání je vyjádřena mírou (εἰς μέτρον) plnosti Krista. Církev tak má být jejich prostřednictvím uvedena do mužné zralosti postavy Krista. Vyučení a dozrání má církev chránit, aby už nikdy nebyla dětinská a zmítána vlnami způsobenými větrem učení (ἀνέμῳ τῆς διδασκαλίας).
Z textu vyplývá, že tyto vlny, rozpoutané větrem učení, mají původ ve falešnosti a vychytralosti lidí (ἐν τῇ κυβείᾳ τῶν ἀνθρώπων ἐν πανουργίᾳ) a v jejich účelovém a vědomém jednání, které vede k oklamávání věřících. Jde o falešné, lstivé metody svádění (μεθοδείαν τῆς πλάνη). Služebnosti dané Kristem po jeho vyvýšení proto mají dar služby k tomu, aby vyučily a zároveň imunizovaly církev před bludy způsobenými cílenou lidskou falešností.
Řecký text už volbou svých slov zdůrazňuje, že tyto úřady jsou darem Krista církvi a sám Kristus byl darem Boha lidstvu, což projevil svým ponížením. Jeho vyvýšení sa tak manifestuje dary, které mají vést k vyvýšení Krista skrze vystrojení jeho církve. Tento krátký text můžeme v kontextu celé epištoly vidět, že je to Kristus, kdo svým sestoupením se za církev vydává, vyvýšením ji ospravedlňuje a skrze své vysvobození a povolání úřadů ji zároveň zabezpečuje.